Takový nápis na prostém železném kříži nenápadného hrobu kdesi v labyrintu brněnského hřbitova dokázal výstižně charakterizovat životní příběh zde odpočívajícího člověka stejně, jako celé historické pojednání. Jedná se o nápis na hrobě Antonína Vaška, otce známého slezského barda, básníka, "starého ještěra" Petra Bezruče, autora Slezských písní.
Antonín Vašek, 11. 11. 1829 - 13. 12. 1880, rodák hájecký, působil jako profesor v Jihlavě a Košicích. Roku 1860 se vrátil na rodné Opavsko, kraj trpící národnostním útiskem, kde český jazyk neměl mít žádné existenční oprávnění, neboť ministerským nařízením zde bylo roku 1851 zakázáno užívání češtiny! Tím zanikly jakékoliv písemné projevy národní svébytnosti českých Slezanů, kteří česky mohli leda dýchat! Velcí sedláci se opičili po panstvu, prostý lid byl bez života a bez zájmu. Slovanský živel byl ve Slezsku dokonale přitlačen ke zdi a v boji o přežití opuštěn a zapomenut, dokonce ani na Slovanském sjezdu roku 1848 tomu nebylo jinak. Jediný slezský delegát Stolmach z Těšínska se zde hlásil k Polákům a byly dokonce činěny návrhy připojit Slezsko k Haliči! Jen jakýsi mladý právník z Opavy vydal leták, žádající státoprávně spojit Slezsko se zeměmi Koruny české, byl však za to veřejně na ulici ztlučen Němci!
V tak neblahém prostředí se snaží profesor Antonín Vašek na německém gymnáziu v Opavě probudit u českých studentů pocit národní sounáležitosti, aby v nich, dle vlastních slov "srdce vřelo po jazyku svém" a vydává od roku 1861 švabachem psaný Opavský Besedník, v němž bojuje v krutých slezských poměrech beznadějný boj s tamními zlopověstnými úřady a policí, až je donucen roku 1865 list zcela zastavit, čímž se Slezsko do roku 1870 ocitá bez českých novin vůbec. Teprve roku 1870 vzniká latinkou psaný Opavský Týdeník, v němž vzrůstá a vzkvétá do slezské duchovní půdy jím zaseté semeno.
Antonín Vašek je apoštolem národního uvědomění mezi českým lidem na Lašsku českém, moravském i pruském. Pochopitelně, že úřady i německá veřejnost proti němu nikterak nepolevují v šikanování a tvrdé persekuci, takže je roku 1873 přeložen do Brna, kde dál pracuje pro rodné Slezsko. Zde se věnuje též hlubokému studiu staročeštiny a posléze dochází k názoru, že Rukopisy jsou "docela módní padělek!" Svůj názor obhajuje před rozhořčenou českou veřejností roku 1879 spisem Filologický důkaz.
Samozřejmě, nyní dostává rány ze všech stran, jak od úřadů, tak od českých vlastenců a na jeho hlavu se snáší zloba a bouře nenávisti. Dokonce je prohlášen za "zrádce národa." Po těžkých depresích umírá rok poté s vědomím, že teprve budoucnost mu dá za pravdu a jeho jméno bude očištěno. O šest let později vystupuje se stejným názorem profesor Masaryk, Goll a dokonce i Gebauer, který původně stál proti Vaškovi, čímž se mu dostává alespoň posmrtného zadostiučinění a u četných národních buditelů zároveň dochází k vystřízlivění z opojné éry romantismu.
Z tak těžkých poměrů a trpkých časů vyrůstá v hloučku sourozenců i nejstarší Vaškův syn, Adolf Emil, známý pod pseudonymem Petr Bezruč, narozený 15. 9. 1867, který se vnějším vzhledem podobal více matce Marii, rozené Brožkové, pocházející z Labské Týnice v Čechách. Vnitřně však byl zcela určitě podoben svému otci, Antonínu Vaškovi, který probudil slovanský lašský kmen z letargie k národnímu uvědomění a první upozornil na nepravost Rukopisů. Bez silného otcova vlivu by pravděpodobně z pera poštovního úředníka z Brna nikdy nevznikly nádherné Slezské písně, ani báseň Stužkonoska modrá a tak bychom nic nevěděli o tragickém osudu nebohé dívenky Maryčky Magdonové, ani o trpkém životě havířů, natož krutém útisku "markýze Gera" a ostatních pánů uhlobaronů.
Jak příznačné pro tuto dobu, že ve vydání Antologie textů pro 1. a 2. ročník středních škol z roku 2003 není od Bezruče uvedena ani jediná báseň se sociálně revolučním nábojem. Je přece nemyslitelné, že by dnes z dětských úst mohla zaznít recitace, nedej bože dokonce sborová: "Přijde den, zúčtujem spolu!" To by někteří rodiče jistě považovali za protizákonné! Ostatně, sociální otázky byly prý již údajně vyřešeny technologicky, neboli novodobý kapitalismus dokáže hravě vyrobit všeho dost a nakrmit i jedince neúspěšné, odkázané na ponižující manuální práci!
Před pár lety jsem buď četl nebo zaslechl z televize jakéhosi mudrce, který soudil, že minulý režim horníky nepřiměřeně preferoval, zřejmě na úkor mudrců, jakým byl on sám. Ten pán se dokonce vyslovil, že nyní jsou prý horníci přesně tam, kam patří! Zapomněl dodat: ano, makají kdesi hluboko ve špinavých děrách, odkud se může kdykoliv vyvalit plamen a dým z metanového výbuchu, zavalit je hornina a utopit voda, ale to je jejich blbost, že to dělají, mohou přece v klidu, suchu a teploučku svobodně podnikat, vydělávat kapitál a nebo si nechat dobře zaplatit podobné mudrování!
Je proto docela možné, že časem Bezruč zmizí z čítanek úplně, navíc kdoví, jakým jazykem se bude jednou šprechtit nejenom ve Slezsku, ale v celé nové, sjednocené Evropě! Vždyť čeština se podle bývalého pana hradního blafky Pehe v Evropě rozpustí jako kostka cukru v kávě!
Aby k tomu nedošlo, připomínejme si i méně známé hrdiny minulosti, nedopusťme přepisování dějin a čerpejme z nich, neboť národ, který se nepoučil a dokonce na ně zapomíná, si je bude muset tvrdě prožít znovu!
Autor: GANDALF ŠEDÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |