Egon Ervin Kisch moudře nabádal vzrušené reportéry: Chceš-li poznat místo, o němž máš napsat, překroč práh hřbitova. Tak se dozvíš věci, o nichž bys jinak neměl ani potuchy.
   Rád jeho přikázání pravidelně doplňuji o návštěvu místního muzea. V poslední době zjišťuji, že se nám i regionální expozice představují ve zbrusu novém kabátě. Velmi se přitom dbá na formu, která odpovídá současné době. Aktéři rekonstrukcí vynakládají na tuto přestavbu nemalé prostředky, dostávají na "opravy" ministerské a euro granty. Jenže vůbec nemohu pochopit přikrčenost tvůrců, kteří úzkostlivě dbají, aby ani smítko nezanechali na dějinném období 1938-1945 a hned následně na období 1945-1947 a 1948-1989. Ani mimořádného roku 1968 s celým dramatem dní a týdnů si nevšímají. Na otázku, proč tomu tak je, dostávám téměř všude připitomělou odpověď: ctihodný tvůrce, doktor XYZ, nenávidí komunisty! Mohl bych jmenovat obce, městyse a města v abecedním pořadí...
   Co to má však společného s oběťmi 2. světové války, s terorem nacistů, s Protektorátem Čechy a Morava, s osvobozením Československé republiky či s dlouhým obdobím čtyřiceti let, které následovalo po roce 1948, nechápu? Že bychom znovu lakovali dějiny podle svého? Cožpak moderní historie začala 17. listopadem 1989? Je to přece lež, velká jako věž a - jak známo - lež má pořád krátké nohy.
   Soudím, že tomu, aby se něco na daném a znovu ostudném stavu změnilo, nepomůže žádný sebeideologičtější ústav s desítkami státem placených služebníků. Podle mého stačí na všechno několik lakýrníků na růžovo, ochotných natírat od rána do večera; máme jich u nás celé garnizóny...




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)