Listujeme živou pamětí

   na okraj životního jubilea Zdenky Bergrové
   

   Z bibliografie Zdenky Bergrové vydané pod názvem ÚLETY A TROUFALÁ FALZA (Bibliografie 1945-2005, NK ČR - Slovanská knihovna, Praha 2005) je zřejmý dlouholetý autorčin zájem především o ruskou a ukrajinskou literaturu. Projevil se už časopiseckými příspěvky (do Ruského jazyka v r. 1959, kde se prezentovala článkem o Puškinovi, jindy reagovala svými texty na životní výročí autora, viz např. článek o N. A. Někrasovovi, otištěný v Tvorbě r. 1971). K jejím životním láskám patřili vedle A. S. Puškina a uvedeného N. A. Někrasova také M. J. Lermontov, T. Ševčenko, S. Jesenin a B. Pasternak.
   Další část bibliografie je věnována autorčiným překladům nejen těchto autorů, ale také kupř. P. Verlaina či W. Shakespeara, V. Huga, J. W. Goetheho; dlouholetou pozornost věnovala také Alimovi Čišokovi, F. M. Dostojevskému, V. G. Korolenkovi - vždyť jeho novelu Mezi špatnými lidmi přeložila už r. 1949 a tomuto poněkud opomíjenému autorovi se věnovala (dle údajů bibliografie) do r. 1981. Vydala sedm překladů jeho děl či výborů z díla. Dalšími autory, které uváděla do českého povědomí, byli kupř. V. S. Šefner, V. M. Tušnovová, J. D. Levitanskij. Zajímavostí je, že vedle jiných (Pavla Eisnera) přeložila také verše K. H. Máchy z německého jazyka.
   Aby nevznikl dojem, že se překladatelka "upnula" jen na poezii, musíme uvést také překlad knihy O. Senkovského Vědecká výprava na Medvědí ostrov (Svoboda, Praha 1982). Kniha byla vydána v edici utopicko-fantastických příběhů.
   Z. Bergrová publikovala v nejrůznějších periodikách, mj. v Rudém právu, Tvorbě, Hostu do domu, Vlastě, Nových knihách, Lidových novinách, Kostnických jiskrách, Zprávách SČB, Obrysu-Kmeni aj. Některé překlady ilustroval její manžel Věroslav Bergr a znovu potvrdil tezi poetistů, že ilustrace má vhodně spoluvytvářet knihu a je vlastně součástí textu. Jeho jemně stínované kresby ladí s intimními verši W. Shakespeara v překladu Ze sonetů či s jejími vlastními verši v Barevné paletě z r. 2003, které v zasedací síni NK v Klementinu (Doplňky bibliografie, samizdat) přednesla T. Medvecká.
   Zatím jsme opomíjeli vlastní autorčinu tvorbu. A to neprávem. Za 60 (!) let vydala bezpočet veršů rozesetých v různých časopisech i novinách, sbornících i básnických sbírkách. První díla publikovala hned po druhé světové válce, v r. 1945. V té době studovala obory česká a ruská literatura na FF UK, později pracovala jako redaktorka, od r. 1953 se zcela věnovala literatuře a překladatelství. Z vydaných sbírek básní jmenujme (kromě již uvedené) např. Národní divadlo (Společnost A. Jiráska, Praha 1983) či Humor má černé dno (Rychnov nad Kněžnou, 1996), v nichž dominují impresivně lyrické miniatury. Jako příklad uveďme: "Alej nebo řeka - / to mlha zaclání. / V proudu a proutí těká / rozhraní. / Všechno je neurčité.. / A srdce leží na dlani. / To ale víte." (Barevná paleta, Praha 2003)
   Už v r. 1945 byla autorka odměněna první cenou v divadelní soutěži SČM za Perníkovou chaloupku: Hru pro děti o pěti scénách, uvedenou r. 1946. Této části jejího celoživotního díla, totiž tvorbě pro rozhlas a televizi, prezentované také na gramofonových deskách, se věnuje další část její bibliografie. Namátkou z ní uveďme rozhlasovou inscenaci méně známé divadelní hry M. J. Lermontova Dva bratři z r. 1973. O 10 let později zazněly v rozhlase její vlastní básně ze sbírky Národní divadlo. K autorům, které vybrala pro dramatizaci, patří kromě ruských a sovětských také např. Popelka Biliánová (vl. j. Marie Popelková), málo známá autorka povídek a románů 2. pol. 19. st., která sbírala a upravovala staré české pověsti, hlavně vyšehradské a podskalské. Verše naší jubilantky zazněly také při vernisážích výstav jejího manžela v Havlíčkově Brodě či v Jilemnici. Vyšly jí také čtyři gramofonové desky. Mnoho jejích textů bylo zhudebněno a uváděno v literární kavárně Viola.
    V Doplňcích... autorka také vzpomíná na "práci při převodech textů filmů". Za nejtěžší považuje dabing Puškinovy Pohádky Car Saltan. Několik jeho her bylo vytištěno v jejím překladu na objednávku divadla v Olomouci. Bohužel nebyly uvedeny na scénu. Uvádí také řadu různorodých filmů, které - především v roce 1967 - "otitulkovala". Pro představu uvádíme (titulem nejzajímavější) Návrat do světa zvuků, ruský film, Mandara, švýcarský film, Kodaňské problémy, dánský film v němčině.
   Bibliografie uvádí také stati a recenze věnované naší autorce. Kritika jí věnovala pozornost od r. 1949: její dílo soustavně sledovala Jana Vacková. Autorka má svá hesla v mnoha encyklopediích domácí i zahraniční provenience. Její překladatelské úsilí ocenili autoři ukrajinské literární encyklopedie či v Paříži vydané historie české literatury.
   Závěrem konstatujme, že autorka byla mnohokrát oceněna různými cenami, poprvé r. 1945, také za své překlady především Tarase Ševčenka.
   U příležitosti významného životního jubilea jí upřímně přejeme, aby jí sloužilo zdraví a měla dostatek elánu pro další tvůrčí činnost.

Autor: ALENA VOLKOVÁ


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)