Život je jen náhoda, ale v politice se náhodě ponechat nesmí nic. A tak není jedno, kdy se vyrukuje třeba se zaručeně nehraným dokumentem Občan Havel, ve kterém vysloužilý prezident, jemuž se podařilo zajistit rozbití republiky už ve chvíli, kdy brutálně odstavil populárního Dubčeka, a tím se (a celý český národ) těžce znechutil Slovákům, představuje se doma a hlavně Evropě tak nějak lidsky, jako roztomilý neškodný snílek o lásce a pravdě, tedy ideální figura do čela Evropské unie, kde rozhodovat si budou tři čtyři největší státy, ale aby se zachovalo dekorum demokracie, dá se zvolit za hlavního krasořečníka někoho, kdo přišel k pověsti filozofa, aniž věděl jak, a může se sice snažit do všeho mluvit, jak to má ve zvyku, a té možnosti se mu dostane: ať se jen vymluví. Slova, slova, slova. Jsou to jen slova.
Aby taková vydařená figurka, jejíž popularita už pouvadla, zase vešla do oběhu, je tu Občan Havel a veřejnoprávní Český rozhlas hned spustí anketu o tak krásném filmu, jist si hodnými naivkami, které moc rády papouškují, co právě slyšely, a hned telefonují v zájmu svého zeslyšitelnění, představte si to, vysílali mne! Tak se i málem stalo onoho sobotního rána, jež k radosti vstřícné redakce mělo zmnožit slávu filmu a hlavně občana filmem slaveného. Leč první posluchačka, která do vysílání zavolala, ten havlulibý plán zcela zkazila: zeptala se, jestli v rozhlase už něco slyšeli o kultu osobnosti.
Moderátorstvo vypadlo z konceptu. Blekotalo, že to snad přece jen je něco jiného. Nic z dalších hlasů, ať už souhlasily, ať namítaly, nesvrhlo ten úvodní úhoz hřebíku na hlavičku do zapomnění, právě naopak. Čím víc kdo tvrdil, že Občan Havel není panel do stavby kultu "osobnosti" zasloužilého disidenta a exprezidenta, který by zasluhoval..., tím jen dokládal, že právě o ten kult celému slavnému dokumentu jde.
Souslednost časová, kterou si musel osvojit každý adept středoškolské latiny, nechtěl-li se rozloučit se studiem, přišla zas ke cti. Dokumentární film Občan Havel byl sofistikovaně načasován do domácího volebního boje zde (aby zvítězil kandidát, v jehož prospěch ten moudrý místní filozof promluví) a pak do hledání nejúslužnějšího prvního evropského prezidenta.
Jeden hřebík vbila do rakve umně vykalkulované souslednosti časové chytrá posluchačka, druhý zatloukl už docela sám každý divák dokumentu, servírovaného jako zvláště vynikající, protože prý ani trochu "nehraný", a to už v okamžiku, kdy si uvědomil (a neuvědomit si to ani nešlo), že ten člověk hraje vlastně po celý život; že vstávaje lehaje a mudruje stále myslí jen na jediné: aby dobře zapůsobil, aby sehrál bez větších chyb (což se mu jako na potvoru nikdy nedařilo) roli dobráka, obránce pravdy, ochránce lásky mezi lidmi a vzácného mudrce, philosopha.
Autor: dl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |