Když jsem četl knihu německého spisovatele Thomase Weisse SMRT PRASETE HLEDAJÍCÍHO LANÝŽE (Tod eines Trüffelschweins, čeština nemá jednoslovný ekvivalent; vydal Steidl Verlag roku 2007, ISBN 978-3-86521-558-1), kterou jsem získal počátkem prosince minulého roku při příležitosti autorského čtení v Bruselu, v Evropském parlamentu, byl jsem fascinován. Především příběhem samotným (který jsem notný počet stran pokládal za skutečný, chtělo by se říci "pravdivý"), jeho během rozloženým do koláže úředních dokumentů, novinových zpráv, pracovních poznámek jednoho novináře, monologů, zápisů z policejních odposlechů telefonních hovorů... Až mi přišlo, že se vlastně o žádný román nejedná, vždyť autor sepsal takzvanou literaturu faktu - než jsem si uvědomil, že se jedná o velkolepou mixáž reality a mystifikace; takovou, v níž vymyšlené se ocitá na okraji reality, dotýká se jí tak blízko, až rozhraničení se v sobě navzájem rozpustí.
Na začátku je kriminální skutek spáchaný o velikonocích roku 2006. Klaus Heuser, řidič a tělesný strážce průmyslníka Grotheho, unese cestou na letiště amerického finančníka Marca Schworze a na odlehlém místě jej zastřelí. Je to vlastně poprava, připravená a promyšlená. Heuser nemá výčitky svědomí a při zatýkání, k němuž dojde na dálničním odpočívadle, je klidný, vyrovnaný, byť nemluvný.
Zastřelený Schworz reprezentuje nadnárodní finanční skupinu, která koupila doposud prosperující velký a známý Grothův podnik, rychle jej vysála a v podstatě zlikvidovala. To mělo za následek četné lidské tragédie, odvíjející se od sociálního pádu, když bez práce se ocitly ze dne na den tisíce lidí, přičemž tato katastrofa otřásla celými regiony nejen v Německu. Zatímco oběť je, lze říci, osobností banální (po aktuálně slavných hrabivých manažerech a investorech jednou ani pes neštěkne), Heuser je postava minimálně vymykající se běžným představám o vrahovi, o zločinci. Nejen že svým činem nesleduje žádný svůj ani cizí osobní prospěch; je to člověk, kterého svého času Spolková republika velebila jako hrdinu bez bázně a hany a za jeho činy jej dokonce odměnila nejvyšším státním vyznamenáním. Klaus Heuser, v polovině 70. let minulého století pohraničník a po speciálním výcviku příslušník protiteroristické jednotky GSG 9, patřil do komanda, které v říjnu roku 1977 v somálském Mogadišu osvobodilo rukojmí z letadla, uneseného na lince Palma de Malorca - Frankfurt nad Mohanem.
Letadlo tehdy unesli palestinští radikálové v dohodě se členy německé radikální RAF (Frakce rudé armády), kteří tak chtěli dosáhnout propuštění svých uvězněných kolegů (mezi nimi byly i známé osobnosti jako Andreas Baader či Gudrun Ensslinová). Dalším prostředkem nátlaku na západoněmecké státní orgány měl být tehdy únos Hannse Martina Schleyera, předsedy Svazu německého průmyslu a Svazu zaměstnavatelů (Schleyer byl už před válkou příslušníkem SS, členem NSDAP a za války působil v Praze v Ústředním svazu německého průmyslu). Po úspěšném zásahu komanda GSG 9 proti únoscům letadla došlo k jakési řetězové reakci: věznění členové RAF spáchali sebevraždu a Schleyer byl zastřelen.
Policisté z komanda GSG 9 byli rázem národní hrdinové. Německá vláda jim udělila nejvyšší státní vyznamenání, byli oslavováni, tisk psal nějakou dobu jen o nich, než... než vše zase utichlo a hrdinové se vrátili do svého běžného života, vyplněného stereotypním výcvikem.
Thomas Weiss, sám po několik let policista, se z některými někdejšími členy zásahového komanda z Mogadišu po letech setkal. Dozvěděl se od nich věci, o kterých německá veřejnost nebyla vůbec informována - kupříkladu to, že řada členů komanda spáchala mezitím sebevraždu! Jiní trpí dodnes psychickými problémy, další prý svá vyznamenání jednoduše zahodili. Avšak byl tady ještě jeden zajímavý jev: po akcích RAF a po zásahu v Mogadišu jevili movití němečtí podnikatelé, průmyslníci především, velký zájem právě o příslušníky GSG 9, které v řadě případů angažovali jako své tělesné strážce. Tak se vlastně zrodil i hrdina románu, fiktivní Klaus Heuser, jenž se nechal najmout podnikatelem Grothem.
Grothe - to je mnohem více skutečná postava než hlavní románový hrdina. Stačila malá změna příjmení - neboť velkopodnikatel Grohe a jeho nadnárodní firma Grohe Water Technology AG & Co. KG existují, a nejen to - není to tak dávno, co události spojené s touto firmou způsobily v Německu velký skandál, jichž se však od té doby událo více nejen v této zemi, a které mají společného jmenovatele - obrovský vliv nadnárodních koncernů a finančních skupin a jejich bezohledné, jen a jen ziskem úzké skupiny lidí vedené machinace, "přelévání" kapitálu a likvidace podniků v zájmu "snižování výrobních nákladů".
Výše uvedená rodinná firma, budovaná od třicátých let minulého století, se profilovala jako jeden z nejuznávanějších světových výrobců hygienických a kuchyňských armatur. Od konce 90. let si doposud prosperující firmu předávali mezi sebou "zahraniční investoři" - až do jejího tragického a spektakulárního konce. Finanční skupina BC Partners převzala koncern Grohe za zhruba 900 milionů eur a prodala jej skoro obratem americké skupině Texas Pacific Groups a Credit Suisse First Bostron Private Equity za 1,8 miliardy eur. Tyto skupiny spoléhaly na to, že jednička na trhu s armaturami půjde stále nahoru a zisk z jejího dalšího prodeje bude ještě vyšší. Ale co hlavně, agresivní finančníci hodlali prostřednictvím holdingu Grohe totálně ovládnout trh v Německu. Byl to chybný předpoklad. Přehnanou kupní cenu musel totiž celou zaplatit podnik. A to nejen z vlastních zdrojů, ale hlavně enormním zadlužením. Katastrofa se tak rychle blížila. Poradci doporučili řešení svízelné ekonomické situace: zlikvidovat tisíce pracovních míst, firmu Grohe zachovat v Německu jen jako prázdnou nádobu se zvučným jménem ("holding") a veškerou výrobu přeložit do Číny. Tak se také stalo.
Thomas Weiss tak spojil ve svém románu dvě velká německá témata: tzv. horký podzim roku 1977 (loni bylo jeho třicáté výročí) včetně fenoménů RAF a GSG 9, a případ Grohe, který má mezitím další následovníky.
Bývalý elitní policista Klaus Heuser, vedený jen citem pro spravedlnost, na sebe bere výkon pomstu za všechny ty, pro které jednání amerických finančníků znamenalo tragédii. Vykonal trest smrti na zločinci, na kterého by byla světská spravedlnost krátká. "Nesympatizuji s RAF, to bych nikdy neudělal," řekl Weiss při jednom rozhovoru. "Jejich představy byly naprosto absurdní. Ovšem je zarážející, že existují paralely mezi GSG 9 a RAF co se týče jejich pohledu na svět. Pro obě strany byl černobílý. To mívá radikální důsledky... Smýšlení lidí z GSG 9 a RAF bylo tvrdé, šlo o společenství protipólů."
Jedna z otázek položených Weissovi zněla takto: "Kritika globalizace zasáhla střed společnosti. Ve vaší knize stojí: globalizace je tak brutální a nelidská, že je možné zabití člověka v rámci spravedlnosti..." "To říká pachatel Heuser," odpověděl Weiss a dodal: "Ten, kdo se bude zabývat případem Grohe, dostane vztek. Právě to jsem ve vypjaté formě zobrazil a ptal se, co by se ještě mohlo stát. Ukázalo se, že ten čin neměl smysl - podobně jako neměly smysl skutky RAF. Bylo však pro mě vzrušující, hrát si s tím, že někdo říká - ještě je spravedlnost v radikálním smyslu."
Thomas Weiss konstatoval, že před nějakými dvaceti lety by jeho kniha v Německu nemohla spatřit světlo světa, "byla by nemyslitelná". Však také vzbudila značný rozruch včetně toho, že autorovi je vyhrožováno, a to nejen soudem. Někteří čtenáři mu vytýkají nedostatečnou distanci od hlavní postavy a kritizují, že autor vůbec připouští násilí jako prostředek k dosažení cíle, byť morálně odůvodňovaného. Ozývají se také hlasy, aby Weissova kniha vůbec nebyla doporučována čtenářům, neboť v době sociálních otřesů může svádět k nepředloženým činům. To však Weiss odmítá. "Nejde mi o ospravedlňování teroristických činů," říká.
Nicméně z knihy lze vyčíst, že sympatie autora (bývalého policisty!) rozhodně nejsou na straně oběti Heuserova trestného činu. Weiss provokuje. Ovšem jeho knihu lze přiřadit k těm úspěšným (a neméně provokujícím) dílům německé literatury, která jsou charakteristická svou úzkou vazbou na výrazné společensko-politické procesy a události.
Thomas Weiss, narozený v roce 1964 ve Stuttgartu, žije v Berlíně. Je pokládán za nové významné jméno německé literatury. Vydal doposud romány Schmitz (Smyk, 2004), Folgendes (Následující, 2006), Tod eines Trüffelschweins (2007).
Autor: EMIL HRUŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |