To jsou slova Güntera Grasse. Můžeme je číst v titulu výtahu z jeho rozmluvy se Subhoranjanem Daguptou v indickém zpravodajském magazínu Outlock, který přináší srpnový Welt. Grasse není třeba u nás představovat. Řada knih tohoto prozaika, básníka, dramatika a výtvarného umělce byla u nás přeložena. V širší povědomí (v roce 1994 obdržel Cenu Karla Čapka) našich občanů vstoupil zejména v posledním roce dvacátého století po udělení Nobelovy ceny za literaturu. O tomto století napsal knihu nazvanou Mé století, přeloženou do 27 jazyků.
   Grass neustává provokovat zájem čtenářů i veřejnosti doma i ve světě. Někteří kritici jej považují za »levičáka«. Zdá se jim příliš »politický«. Grass se vskutku nikdy nestranil politiky ani politiků. K jejich činnosti či také nečinnosti se nejednou zcela otevřeně vyjadřoval. Byl členem Sociálně demokratické strany Německa (SPD). Ne vždy s postojem strany souhlasil a se svou kritikou se nikdy netajil.
   Při přejímání Nobelovy ceny za literaturu se mimo jiné vyslovil i k politice, kterou vůči takzvanému třetímu světu provádí kapitalismus. Postavil se na stranu chudých a hladovějících, zejména v Asii a Africe, kde dlouhou dobu vládli kolonialisté. Angličtí, francouzští, němečtí a jiní. Vždy byl na straně chudých proti »bohatému Severu i Západu«. I v interviewu pro Outlouk toto své stanovisko a postoj připomněl. Poukázal na neustále rostoucí počet lidí v zemích »třetího světa«, na hlad a bídu, kterou v nich jejich obyvatelé trpí, na sociální konflikty. Uvedl, co považuje za hlavní příčinu zmíněných otřesných skutečností: »Chudí reagují na rostoucí bohatství rostoucí porodností. Žádné brány nevydrží před náporem hladových. Těch na světě neubývá, ale naopak.«
   V rozhovoru vzpomíná svých zkušeností z pobytu v Indii. V roce 1986 tam pobyl několik měsíců. Setkání s Indií na něho zřejmě hluboce zapůsobilo. Zejména Kalkata mu »otevřela oči« a demonstrovala, v jaké skutečnosti žijeme. Jistě, situace se od té doby změnila. Indie se stala »atomovou zemí«, vlastní dnes atomové zbraně. Vlastní je ovšem i Pakistán, druhá část rozdělené Indie. Heslo »rozděluj a panuj«, jehož účinnost velmoci, v tomto případě Anglie, měly dávno vyzkoušenou, se uplatnilo i v Indii. Značná část finančních prostředků v obou částech dříve jednotné Indie se rozplynula v nesmírných výdajích na smrtonosné zbraně. Válečný konflikt mezi rozdělenými částmi Indie hrozí i ve sporu o Kašmír.
   Indie, v níž žije více než miliarda obyvatel a která je po Čínské lidové republice druhým nejlidnatějším státem světa, se sice snaží porodnost snižovat, situace se však o mnoho nezlepšila. Grass patří ke kritika globalizace. V roce 1987, kdy byl v Kalkatě, se už neodvratně blížil konec Gorbačovovy éry. Brzy po Grassově návratu do Německa padla »berlínská zeď«. A na světě, podle Grasse, zůstala jen jedna »supervelmoc« - USA. A spolu s tím i jedna kapitalistická ideologie. Co se tehdy začalo jevit jako možné, je dnes realitou - globalizací. Rostou mamutí podniky. O jejich vzniku a existenci rozhoduje jediný zájem, zisk, na což doplácejí především obyvatelé třetího světa. Bohatství se koncentruje v rukou několika málo lidí. Na jedné straně život v luxusu a proti němu dramatický růst bídy, utrpení a chudoby. Grass připouští, že politikové se snaží o vysvětlení, že hledají cesty, jak obrátit trend vývoje. Avšak bez úspěchu. »Kapitalistická ideologie, jako jediná existující, nabývá na sebevražedném kursu. Zcela iracionální kritérium udělalo za svobodného trhu dogma«. Téměř ničím neomezená moc hraje nejdivočejší hry, maximalizuje zisky. Hlavními viníky jsou, podle Grasse, kapitalismus, globalizace, Západ. V obou »hemisférách« existují politici a politika atomového závodění. I Indie byla do tohoto soupeření vtažena. Takovou Indii, říká Grass, nepozdravuji. Chtěl by Indii jinou, Indii, jež by přijala radiální opatření, umožňující milionům trpících lidí lepší život.
   Na otázku »Co vás v Indii nejvíc fascinuje?« Grass odpovídá jednoznačně. Jako Evropan viděl tisíce lidí v Kalkatě »žít ve slamech« a začal obdivovat jejich úžasnou vůli k přežití. Nemohl v této souvislosti nevzpomenout Německa v prvních letech po druhé světové válce. V období, které prožíval na vlastní kůži a o němž hodně píše v Mém století.
   Günter Grass vyzývá chudé země celého světa k odporu proti globalizaci. Jak známo, není sám. Odpor lidí celého světa, zejména mladých lidí, neustále narůstá. Svědčí o tom mj. všechna zasedání »globalizátorů«. Na Grassova kritická slova, adresovaná Západu, kapitalismu a globalizaci, odpovídá v témže čísle časopisu Die Welt bývalý německý ministr financí Manfred Lahnstein, nyní člen dozorčí rady velkého Bertelsmannova koncernu. Pochopitelně s Grassem nesouhlasí. Cituje fakta, skutečnosti které - podle něho - Grass nezná či nebere v úvahu. S Grassem je jistě možné polemizovat, diskutovat, stejně tak je ovšem možné nesouhlasit s názory pana Lahnsteina. Kapitalismus - soudí Lahnstein - nezvítězil, zůstal proto, že je schopen se reformovat. Kapitalismus skutečně nezvítězil. Existují země, a ne jen země »malé«, jako je např. Kuba, která odolává americkému kapitalismu více než 40 let, ale i země jako je lidově demokratická Čínská republika, v nichž kapitalisté nevládnou. Snaha USA diktovat celému světu, snaha kromě přežívající vojenské organizace NATO vytvořit i »raketový deštník«, který prý má chránit svět před »teroristickými zeměmi«, nesvědčí o tom, že by se kapitalismus snad »reformoval«. K čemu může vést vyzbrojování Tchajwanu, který patří k Čínské lidové republice, nejmodernějšími zbraněmi, dodávanými USA? Nejde snad o velmi nebezpečné ohrožování světového míru? Nedochází znovu k ohrožování světa válkou? Ne nadarmo napsal Grass v závěru Mého století: »Uvidíme, co přijde. Jen aby u nás nebyla válka. Nejdříve tam dole a pak všude«. Tolik Grass v roce 2000. Je to snad v roce 2006 lepší?

   (tištěno z autorovy pozůstalosti)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)