Mnozí velikáni či populární lidé se stávají vděčným objektem pro četné spisovatele. Nemusí jít jen o Napoleona, Stalina či Jánošíka, který, i když - jak Slováci tvrdí - jen »zbíjal«, přesto se v románech či zkazkách nebo i ve filmu stává osobností plnou kladů.
   Udělat osobnost plnou kladů z Hitlera, to je už výkon! Dostatek fantazie k tomu našel Eric-Emmanuel Schmitt, když napsal román Adolf H., který vydalo v němčině nakladatelství Ammann Verlag na 512 stranách.
   Autor, vyzbrojen některými poučkami Freuda, tvrdí, že pouhou pomocí intimností lze pochopit i nepřítele. Podle Schmitta se Adolf Hitler po první světové válce mohl stát pacifistou. Přelom v myšlení mohl u mladistvého Adolfa nastat , když jednou močil. Čural mohutným proudem, když se cítil být nepřekonatelným. Vzápětí zavzlykal: »Mámo, byl jsem přijat na Akademii.« Nebyla to pravda, Hitler při přijímací zkoušce nebyl přijat ani v r. 1907, ani v r. 1908... Prý u Freuda umělec Hitler na pohovce omdlí, když zahlédne nahou modelku. Freud to prý srovná a vděčný pacient mu vymaluje klozet pro hosty. Později je prý Hitler u modelky v posteli až pětkrát za den.
   Sedmačtyřicetiletý francouzský filozof Schmitt se snaží Hitlera pochopit: sleduje pravého Hitlera, aniž by zavadil o holocaust! Hitler se prý v Paříži připojí k surrealistům kolem Bretona. Jedna z jeho manželek byla prý Židovka...
   Schmitt věnoval své dílo památce Georga Elsera, který svého času hodlal masového vraha zabít.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]