Hledání člověčiny, název povídky z knížky MILÉ PROMILE (Jola, Kostelec na Hané 2008, obálka a frontispis L. Seka), vystihuje podle mého soudu snad vše, co Jaroslav Váňa (ročník 1937) dosud jako beletrista napsal a většinou vlastním nákladem vydal. Není toho málo a není to žánrem, slohem, náměty na jedno brdo. Absolvent průmyslovky po letech práce v Uničovských strojírnách a šternberském opravárenském závodě vystudoval teorii kultury na Palackého univerzitě, kde pak i externě co ředitel velkého olomouckého Vlastivědného muzea přednášel. Tehdy také debutoval publikací o historii, současnosti a perspektivách města, v němž zakotvil, z života v němž a v jeho nádherném okolí čerpá a jehož ceny se mu loni dostalo (Šternberk, 1984). Své vzdělání zužitkoval knižně pak až v monografii o naivním malíři Libor Vojkůvka (2003). To už měl na kontě "básně mladého věku" Štěstí v naivitě (2001) a čtyři knížky povídek.
   Od té doby vydal dalších pět knížek prózy, rok co rok jednu. A jsou to zase povídky (Listí na vodě, 2004), ale také bajky (Klamy, 2006) a novely o tvorbě i době, spojené jejich ústřední postavou (Přelízky, 2004, Alter ego, 2007).
   Už autoři doslovů (k Milým promile Jiří Marek) zaznamenali, že Váňa píše ze zkušenosti s lidmi ze všech prostředí, jimiž prošel, a z okouzlení přírodou i městy, hlavně svým Šternberkem. Je spontánně družný - a miluje i samotu. Má smysl pro malé radosti života a směšné (jeho Listí na vodě tvoří dva oddíly: Čemu se smějí ryby a Čemu se smějí stromy), disponuje ironií a sarkasmem, jímž rád tne chameleony, - ale (jak je vidět například z tklivé Boženky v Milém promile) má i dar empatie pro bytosti a osudy podivínské a smutné. Až úzkostlivě se vyhýbá černobílému pohledu na lidi i dobu; tím je přesvědčivější tam, kde je a zvláště ji nešetří. Má nemalou imaginaci, umí se vysmát mudrování, ale sám se mu někdy neubrání. Možná předčasně se dal do příliš složitého filozofujícího novelistického pokusu o výklad konfliktů a lidí ve vírech posledních třiceti let (Alter ego). Zdá se, že to, co se hlásilo už Křtem vína (2002) nebo závěrečnou prózou Listí na vodě, dozrálo v Milých promile: autorova dobrá míra.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]