(Pořad scén filmové veselohry)
1. Před obecním hospitálem se hromadí chudí a z dálky je slyšet bubínek a hlas obecního sluhy, jenž končí svou relaci slovy: a každý, kdo přijde, dostane, co sní.
2. Hrobař má přes rameno vysoké boty, zvědavě se dívá přes vrata, na nichž je nápis: STAROSTA, spatří na dvoře Annu, jež chytá kuře, vběhne za ní, chce vyzvědět, co je pravdy na tom, že se bude dávat zadarmo chudým. Anna: Tati, já nemám čas se s tebou bavit, vběhne do bytu, Hrobař za ní, zvědavě šmejdí u dveří a snaží se něco za dveřmi vyslechnout, slyší hlas starosty, jenž říká: Je to vaše chyba, že jste už za svého starostenství nedal jmenovat biskupa čestným občanem městečka. Anna vystrnadí svého otce a připomene mu, že má přece dnes pohřeb.
3. Bývalý starosta namítá, že ceremonie s biskupem nemají smyslu a že je chyba rozmlsit chudé. Starosta se odvolává na amerikánské mravy, skládá v biskupa velké naděje, říká: Kdyby nebylo chudých, nebylo by milosrdenství, nebylo by biskupů, kteří milosrdenství hlásají..., celý svět o nás zví.
4. Chudí čekají na polévku, jsou trochu skeptičtí, ale dělají vtipy na to, jak se musí do zásoby najíst.
5. Hrobař proběhne trapem až do hospitálu, tam se interesuje o všecko, s úžasem vidí zásoby piva.
6. Starosta: Tomu také nerozumíte. Jen ať jim zachutná pivo, nebudou pít alespoň kořalku a obecní pivovar na tom vydělá. Bývalý starosta: Zač budou to pivo kupovat? Za pět prstů?
7. Hrobař lidem v hospitálu: Lidi, vy se vožerete! To já znám, to se dělávalo o volbách... Lid: My nikoho volit nebudem. Hrobař: A to chcete pít jen tak zadarmo? Jeden: Já bych se tady pití ani nedotkl. Druhej: Já bych pil jak duha. Třetí: Nebavte se o pití, kdyby tu byla už radš polívka. Hrobař k dozorci: Tak kdy už sakra dáte nalejt polívku! Dozorce: Přesně ve dvanáct. Hrobař: Ježíš Maria, dejte mně aspoň líznout pro chuť, já mám za chvilku pohřeb, já přijdu pozdě. Lízne si polévky, spálí se, hrozně ji začne vychvalovat a peláší z hospitálu.
8. Po silnici jede Pocestný, šlape kolo, náhle zastavuje. Opře kolo o mez, vyjme z taštičky od kola revolver a vstoupí do chrastí. Tam usedne, vytahá z kapes všecko, co má, položí na hromádku a zapálí to. Slyší ze silnice zavolat: haló!, jeho ruka stiskne odhodlaně revolver, druhé haló, Pocestný schová revolver, šlápne na ohníček, vyhlédne z roští a vidí,
9. jak Hrobař bere kolo, jak na ně naskakuje. Pocestný vykřikne: Haló, to je moje kolo. Hrobař seskočí, dušuje se, že nechtěl kolo ukrást, že je poctivý hrobař, že jde pochovat jednoho mladého sebevraha, který se zastřelil, poněvadž byl bez zaměstnání a měl hlad. Jak dlouho nejedl? ptá se pocestný. Tak a tak dlouho. Co měl jiného udělat, řekne pocestný. A to zas ne! Dnes se mohl v městečku zadarmo najíst. Jak to? V městečku se dnes rozdává zadarmo chudým. Mohl se najíst. Pocestný: Najíst se jednou nic nepomůže, byl by se zastřelil za tři dny. Hrobař: Člověk nikdy neví, co se mezitím může stát... Půjčte mi to kolo, když nikam nejedete, jděte se podívat na naše chudé, to je legrace, pobavíte se, já se brzo vrátím, nechám kolo u starostů na dvoře, tam je nikdo nevezme, já budu také vítat biskupa. A hlavně, jděte se podívat, jak se zdarma jí. Pocestný strčí diskrétně revolver do taštičky kola a svěřuje kolo Hrobaři.
10. Vchází do brány, kde je nápis: ŽÁDNÍ HLADOVÍ. Zatím v hospitálu se dojídá polévka a přichází ke všeobecnému překvapení pivo. Někteří se do něho pustí, jeden řekne, že se nesluší na hladové, aby chlastali, chudí nakonec přijdou k přesvědčení, že se má pivo bojkotovat.
11. Starostovi se telefonuje, že chudí bojkotují pivo, starosta dá nařízení, aby se jim poslala Armáda spásy s hudbou.
12. Pocestný stojí před ohromným výkladem delikates.
13. Armáda spásy se usazuje v chudobinci, hrá, lidé smutní, hromadně nosí Armádě pivo a chtějí odejít.
14. Starosta přijímá o tom zprávu, dává nařízení: když jsou takoví, zavřete je v hospitálu, mohli by nám pokazit slavnost.
15. Pocestný se ptá u dveří hospitálu, zdali se skutečně dává polévka. Již ne, špitál se zamkne.
16. Jedna žena, která se chtěla dostat ze špitálu, vykřičí chudým, že jsou v pasti. Chudí chtějí ven, však my se dostaneme ven! Armáda spásy začíná být ožralá, hraje se foxtrot. Zvlášť jedna trombonistka z Armády začíná podezřele lízat mundstuck a říká: to byla sranda, když já jsem byla u dámské kapely u Žežulků.
17. Pocestný okouní u chudinského koňského uzenářství. Vejde dovnitř, snímá klobouk jako žebrák, nikdo není v krámě, Pocestný odchází, v poslední chvíli u dveří ukradne kousek salámu.
18. Trombonistka si připíjí s dozorcem ex na bratrství. Tlačí se k telefonu a říká: Já znám vašeho pana starostu od Žežulků, já mu pošlu telefonem hubičku. Dozorce to nechce dovolit, dívka utrhne telefon.
19. Pocestný přichází na starostův dvůr a ptá se Anny, jestli někdo tam nedal kolo. Dvě zvláštní bytosti. Podivně se na sebe dívají. Počkejte, počkejte tady. Anna škubá krocana, vytáhne z Pocestného, že nejedl, Anna idylicky o životě, jak po něm touží. Po jejím odchodu se chce zakousnout pocestný do salámu, neudělá to, pes, který šílí po salámu. Ruka diskrétně strčí na schůdky bujon, Pocestný by jedl, myslí, že patří polévka psovi, dá mu ji a lačně hledí na psa, jak žere. Anna to okénkem pozoruje. Vrátí se a říká: Vy jste hrdý člověk, takový má být muž, Anna neobyčejně něžná, po jejím odchodu ulehne Pocestný na seno a usne. Káča přichází jako družička, nechá ho spát, odejde.
20. Starosta se nemůže dozvonit do chudobince, aby zavolal hudbu Armády, nic platno, musí se jít vítat biskup bez hudby.
21. Dělový výstřel.
22. Uvěznění jsou uvedeni ve zmatek, pryč za každou cenu, opilá trombonistka žvaní: Jsme bombardováni, zpívá píseň spásy a chová se orgiasticky.
23. Ozvuk rány na hřbitově, Hrobař s kolem vykládá lidem z několika vesnic, že se jí v městečku zadarmo. To tam potáhnem, ať se na nás také dostane.
24. Vítání biskupa, jeho "amerikánské" žvasty, rozmluva s družičkou Annou, která říká: Vím o jednom hladovém, který nejedl tři dny. Nechť je nasycen, říká biskup, Kristus Pán hledal hosty za plotem, starosta pokrytecky přisvědčuje.
25. Nový výstřel budí Pocestného, myslí, že sní, ale vskutku, družičky s biskupem přicházejí a odvádějí ho na banket. Anna je šťastna, dojetím pláče.
26. Banket, na němž chtějí rozveselit a nasytit hladového. Paní starostové se líbí. Biskupovi chybí hudba Armády spásy. Starosta bezvýsledně zvoní do hospitálu, poručí Anně, aby došla do hospitálu a přivedla Armádu spásy.
27. Anna potkává na dvoře otce s kolem. Byl tu takový a takový člověk. To vy jste si, otče, vypůjčil jeho kolo? Je to báječnej člověk, člověk nad všecky lidi. Je na banketě s biskupem. Hrobař otvírá zvědavostí hubu. Ten? Možná, že je to... Ach, jistě člověk v inkognitu. Hrobař zajde na dvůr, Anna má za ňadry zamilovaný lístek, který chtěla dát Pocestnému již dvakrát při obsluhování na banketu. Otevře taštičku kola, hodí tam lístek a s hrůzou odtud vytáhne revolver. Vezme ho k sobě a běží ven.
28. Na banketu se hrají karty, biskup, který je nadržený na zpěv, netrpělivě vyhlíží Armádu spásy, paní starostová svádí kolenem Pocestného. Bere jeho ruku s přebývající kartou, dává si ji pod sukně a Pocestný zastrčí kartu za její podvazek.
29. Hrobař, který to vidí klíčovou dírkou, se dá za dveřmi do hysterického smíchu, starosta je pohoršen smíchem, vyjde před dveře, ptá se na důvod smíchu. Hrobař, zakuckávaje se smíchy, říká: Ten pán fixluje té dámě pod sukně. Kterej pán? Dávejte pozor. Oba se přitisknou ke klíčové dírce.
30. Anna se nemůže dostat do hospitálu, klepe na okno, trombonistka vyrazí trombonem okno. Anna: Armáda spásy má jít k biskupovi. Portýr: Je to pravda?
31. Biskup vidí zástupy lidu, jenž z okolních vesnic jde na polívku. Biskup: Panečku, to je lidstva.
32. Právě když se chystá paní starostová fixlovat pod sukně, na zavolání biskupa se rozprchnou hráči karet a běží k oknu, starosta také, hrobař vejde také (dívali se dírkou). Starosta: Kriste Pane, kde se tu vzali? Hrobař: Já je pozval. Starosta: Vy? A proč? - Na polévku! Pocestný spatřil hrobaře, ptá se na kolo, dovídá se, že je kolo venku, vyběhne ven.
33. Ožralá Armáda spásy jde za Annou, která se musí bránit proti ožralům revolverem.
34. Biskup řeční k davům. Dav: Polévku, polévku! Biskup: Kolik je vás? - Stokrát více. - Pane starosto, vy jste mě pěkně obelhal! - To nejsou chudí mého městečka. Biskup: Milé davy! Proč nemáte tak báječného starostu, jako je tento, nebyl by v žádném městečku hlad. Jděte domů, dávám vám požehnání. Ten, kdo vás pozval, ať vás nakrmí. Vystrčí Hrobaře. Pokřik nevole. V tom se objeví na náměstí Káča s ožralými armádisty.
35. Pocestný usedá na kolo a jede.
36. Anna slyší, jak volají davy po polévce. Spatří na terase svého otce. Volá: Co vy tam máte co dělat, nestydo, kliďte se a nedělejte ostudu. K davům: Ach, to již jsou takoví nestydové na světě, kteří mají ze všeho legraci, patřil bys do Armády spásy. Káča spatří odjíždějícího Pocestného, běží za ním, Armáda za ní, davy se obracejí a za nimi. Náměstí se prázdní.
37. Starosta (ustrašeně): Vy jste diplomat, biskupe. Biskup: Ano, ale půjčte mně kalhoty. Hrobař: My jsme diplomati, a mezi námi (do ouška) to o tom fixlování pod sukně si nechám do nejdelší smrti pro sebe. Biskup: Vidíte, jak jsem se dovedl narodit. Kdybych se byl narodil v okolních městečkách, žebrali by na mě pro chudáky. Vy žádných chudáků nemáte, a proto se rozejdem jako nejlepší přátelé.
38. Káča klesá, už nemůže běžet.
39. Pocestný ujíždí a zakousne se do salámu.
(Otisk podle pětistránkové kopie básníkova strojopisu - scény 1 až začátek scény 12 - a rukopisu. Kopie nemá v záhlaví název filmové komedie, ten doplňujeme podle Soupisu osobního fondu V. Nezval v Literárním archivu národního písemnictví, kde je uložen originál a také filmový scénář, dvě verze synopse aj.; ponecháváme autorovo kolísání v označování osob - Hrobař//hrobař, Pocestný//pocestný, jakož i Anna//Káča, i když na dvou místech autor Káču přepsal na Annu.)
Autor: VÍTĚZSLAV NEZVAL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |