VÍTĚZSLAV NEZVAL
V Soči na pláži
Sbohem, moře, letí pták,
letí zlatá včela sadem.
Slunce rudý vlčí mák
malou chvíli před západem.
Večernice, rozedni
svoje světlo plavovlasé.
Slunce, jen si zapadni,
však ty vyjdeš zítra zase.
Tak ten život uplyne,
slunce, řeknu tedy skromně:
Však ty vyjdeš pro jiné,
nevyjdeš-li zítra pro mě.
+ + +
Moře je láska má,
má lásko, přijď,
moře je láska má,
má loď, má příď.
Moře je láska má,
já blesky rozrytý peň,
moře je láska má,
ty zapomeň.
+++
Když večer svítí
lucerny jako rybí šupiny,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
s lunami, s delfíny.
Když večer svítí
lucerny jako divé korále,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
a hrát si na krále.
Když večer svítí
lucerny jako okna kasina,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
a myslet na syna.
Ach koni, koníčku,
kdo mi tě osedlá,
kdo rozhoupá tě, lodi,
když přízrak za mnou chodí
a noc je zlá.
Z posmrtně vydané sbírky Nedokončená
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |