U příležitosti úmrtí člověka, který prožil bohatý a plodný život, se nechce pronášet obvyklé fráze. Odešel od nás velký člověk, režisér Jiří Sequens. Přístavek "národní umělec", který je s jeho jménem spojován, není strohým titulem. Vyjadřuje to, oč Jiří celý život poctivě usiloval - dělat umění a dělat je pro národ. Jako umělec si zasloužil obdiv, jako občan si získal lásku všech, kdož jako on pracovali pro zítřek. Povzbuzoval uměleckým nadhledem a celoval nás příběhy, které jsme vídali kolem sebe. Nebál se vyšlapávat cesty, ani z nich v případě potřeby odbočit. Do své práce vložil vše, v co věřil a o čem byl přesvědčen. Prožil život tak plný, jako málokdo kolem nás. Vše, co za život vytvořil, tu zůstává s námi; s každým pohledem na snímky, do kterých vložil sám sebe, si s ním budeme potřásat rukou.
   Uvykli jsme si říkat, že doba je zlá. Staví, stále silněji, komunisty na pranýř a nepochopitelně ještě 18 let po majetkovém převratu hovoří o nutnosti s minulostí se "vyrovnat". (Snad to lze "pochopit" u dnešních politických špiček, které svou protilidovou politikou ztrácejí v národě kredit a v politice nervy.) Není to však doba, která je zlá - vše dobré a všechno zlé na této planetě a v lidské společnosti pochází od konkrétních slov a činů lidí. Na tomto pozadí jsme vážili, kdo a jak se dokázal rozloučit s Jiřím Sequensem. V době, kdy jsou na minulost nejen pořádány, ale stupňovány štvanice, přítomnost těch, kdož na spolupráci a přátelství s Jiřím Sequensem nezapomněli, a proto jej přišli doprovodit na cestě bez návratu, vyznívá jako akt občanské statečnosti. Marně se redaktůrek MfD snažil památku zesnulého pošpinit, napsal-li, že se s ním přišel rozloučit i major Zeman. Povzbudilo mě, kolik čestných lidí na internetu MfD tento směšný a současně hanebný pokus o diskreditaci rozhodně odmítlo.
   Nejdále to dotáhl jakýsi šakalík jménem Rejžek. Zaštěkal na památku zesnulého jako skutečná pouštní šelma.
   Jiří Sequens za sebou zanechal objemné dílo, tvorbu filmovou i televizní. Jeho seriály se i dnes dobře uvádějí - dokonce se prodávají do západních zemí. Není nutné souhlasit s jeho pohledem na svět, není však možné popřít vysokou uměleckou hodnotu všeho, co natočil. Je nad slunce jasnější, proč už staří Římané razili rčení "o mrtvých jen dobré". Ústa, která navěky zmlkla, se nemohou bránit. Na tomto pozadí si náš obdiv a úctu zaslouží všichni ti, kdož se permanentnímu pěstování nenávisti vzpouzejí. Jejich krédo za všechny báječně zformuloval redaktor Práva Petr Uhl, který sám sebe označil za anti-antikomunistu. Věřme, že v českém národě i v herecké obci je jich většina.
   Herecká branže je zvláštní obec. Měli jsme je rádi, vážili jsme si jich a mnohé odměnili čestnými tituly. Bylo trpkým zklamáním, kolik z nich po majetkovém převratu otupělo; mnozí z nich dokonce zavrhli svou vlastní minulý život a vlastní práci. Někteří se dokonce propůjčili k hanobení kulturní minulosti a přihrávání smečce nenávistných. Sám Jiří Sequens byl však vůči lidem ze své umělecké branže velice tolerantní. Jejich mlčenlivost či dokonce servilní nadbíhání novodobému panstvu omlouval slovy: Jsou, jako vždy, nuceni se živit.
   V televizním pořadu Jistě, pane ministře jsem slyšel tato slova: "Táhneme za jeden provaz, a ti, co netáhnou, na něm budou viset". Plně a beze zbytku to platí (byť obrazně) o dnešních poměrech u nás. Kdo nepotáhne za jejich provaz, nedostane šanci. A pokud by na to někdo zapomněl, postarají se o to ve svých oborech pánové Rejžek, Mejstřík a Štětina a především pan Žáček, ředitel podivuhodně láskyplného ústavu, který se pro svou funkci dokonce školil v USA, a s nimi všichni jejich televizní, tiskoví, vládní a další nadháněči či fojtové. Tragédií této země je skutečnost, že právě ti nejzběsilejší ještě vůbec nic nevytvořili, není za nimi jeden jediný čin, kterým by naši vlast a český národ obohatili. Nejprůkazněji to dokazují "věční studenti" Mejstřík a Žáček.
   Nic na velikosti Sequensova díla nemění skutečnost, že - stejně jako kolem hlav a srdcí desítek a desítek dalších národních umělců, tedy umělců, kteří tvořili pro národ - létají a skřehotají supi. Dávno již po jejich zdechlinách český národ ani nevzdechne, ale Jiří Sequens tu stále bude s námi. Zůstalo tu s námi jeho vřelé srdce a jasná mysl. Jeho tělesná schránka po špičkách odkráčela do země, kam zaživa nedohlédneme a kde na něj už čeká nečeká pan rada Vacátko a jeho věrní, pánové Brůžek a Bouše. Společně si budou užívat neužívat klidu v krajinách, kde supi nelétají.





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)