"Po Číně neexistuje žádná aklimatizace. Kdo tam pobyl víc než měsíc, ten už nikdy nebude jako předtím," říká mi Emil Adamec cestou k přírodnímu ateliéru na okraji lesíka pod Babou v Sedlištích.
Prodíráme se vysokou travou jako bambusovou džunglí. "Tak tady bude sochařský park a čínská zahrada,? mávne rukou přes obzor od severu k jihu. "A na jižním kopci rodinná hrobka. Tak to má být, hrobka na jihu a dům na severu.? A sám se diví, že už stavitel v 19. století situoval jejich selskou usedlost správně, tedy v duchu taoismu, s hlavním vchodem na jižní straně. "A taoistický chrámek bude?? dobírám si Emila. "To určitě,? odpoví bez zaváhání, a já už mlčím a jsem strašně zmatený, jako je Emil celou tu dobu, co se před rokem vrátil z Číny.
Jednou tady půjdu a už z dálky uslyším staré čínské hudební nástroje. Potom nesměle pozdravím pár žlutých lidiček, kteří zasedli k dominu. Ale ne, to je "madžon? a Číňané se soustřeďují jako šachoví velmistři. Do korun mladých lip rozvěsili vyřezávané klícky s ptáčky. Dokud hra není u konce, ptáci zpívají. A tam už hráči odcházejí. Nesou si klícky přikryté plátýnkem a zpěváčkové mlčí.
A jsme v ateliéru pod širým nebem. Na špalcích tu zraje pár rozpracovaných soch. Už je prolézají červi, už zahnívají, ale tak to má být. Ještě rok a Emil je převeze pod střechu a bude na nich dále pracovat.
Vracíme se. Emil mi vypravuje zážitek z Posvátných hor, který si nemohu nechat jenom pro sebe. "Není tam nic, pouze bambusový porost a takhle velké kudlanky," odtáhne palec od ukazováčku pravé ruky na deset centimetrů, "jenom v údolích taoistické kláštery. Bambusová houština se za námi hned zavírala? Pak jsme šli chodníčkem, který vedl po hřebeni a nebyl širší než jeden metr. Pod námi po obou stranách srázy. A najednou jsme narazili na dva mrtvé Číňany ve spacácích." Podivná představa. Nedá mi to, abych se nezeptal, jestli se těla už rozkládala. "Tam nelétají ani mouchy, tam se nerozkládá nic. Tak je tam suché podnebí." Šli dál, ale cesta nebrala konce. Museli se vrátit a přenocovat pár metrů od mrtvých Číňanů. Spali, nespali a najednou uprostřed noci, na té úzké stezce, pár kroků od nich proplulo bledé světlo lucerny. Přízrak v Posvátných horách, jinak si to nedovedou vysvětlit.
Jednou se Emil zastavil u vrátek venkovské chatrče, jen aby se na něco zeptal. Vůbec ty lidi neznal a zůstal u nich dva týdny. Pili rýžové víno, tyčinkami jedli okořeněné želví maso přímo z želvích krunýřů, kobylky na rožni a hady na rožni. Číňané snědí všechno, ale všechno je moc dobré.
Když bydlel v hotelu hned vedle věznice, slyšel střelbu a ptá se čínského přítele, co se to tam děje. Číňan na to: "Popravují." "A koho?" "Zloděje." "Zloděje??" Emil se diví. "Jo, zloděje." Krást se zkrátka nemá.
Také bydlel v Hongkongu u čínského Henry Moora a zamiloval se do jeho dcery. Dcera byla sochařovým třetím dítětem, a proto se narodila až v Hongkongu. V ostatní Číně s třetím děckem a ještě k tomu s holkou jsou jenom potíže. Emilovi se Číňanky líbí. Jsou skromné, poslušné a tiché. Po půlroce Lixii už z domova napsal, jestli si ho chce vzít, vědom si toho, že podstatnou část života prožije v Číně. Děti se tam totiž musí postarat o své staré rodiče. Přesto se zeptal: "Chceš si mě vzít?" Po čase přišla odpověď: mnoho slov, která znamenají Ne.
Co mně to ještě říkal? Jo, že Číňané, když pracují, tak nerozlišují den a noc. Jdeš noční ulicí a tam někdo svařuje plot a tam někdo vchází do čajovny, kde se baví hosté u čínského čaje. V Číně se aktivně pracuje a přes poledne aktivně odpočívá. Odpočívá se aktivně tak, že vlastně dokonale pasivně. V naprostém tichu.
Číňané jsou vzdělaní. I v nejzapadlejší vísce vědí o rozdělení Československa na Česko a Slovensko. Vědí, co je v Čechách nového a mají nás radši než Američany, Angličany, Francouze, Němce, Švýcary, Holanďany ad. prý proto, že máme hluboko do kapsy.
A jedna rada pro účastníky silničního provozu: Ať je provoz sebehustější, nikdy nepodléhejte panice! Když se přizpůsobíte nezvyklému rytmu ulice, nic se vám nestane. - To říká Emil.
Emil zanechal v Číně stopy. Kašnu v nějakém sedmimilionovém městě na severu a část své diplomové práce, nádherné Měsíční zrcadlo. Jednou bude stát pod skalním oknem v Měsíčních horách. Měsíční zrcadlo je jako zkamenělá mušle z čínského moře, vytesané z modrošedé žuly. Škoda, že měsíční zrcadlo udělal už teď, kdy ho vlastně nikdo nezná. Schválně - slyšeli jste už o Emilu Adamcovi? Kdyby s ním přišel po letech, stal by se slavným jako Brancusi se svým vejcem.
Zatímco Měsíční zrcadlo jednou bude v Měsíčních horách, druhá část diplomky, Sluneční zrcadlo, čeká na svoji pouť po české krajině v Praze. Určitě znáte trhací bloky, které jsou poskládané ve spirále. Tak takové je Sluneční zrcadlo. Je vysoké dobré dva metry a váží neuvěřitelných osmnáct tun. Osmnáct tun představuje 1024 železných plátů, a kdo se zabývá taoismem, ten ví, že to je přesná čtvrtina všech možných kombinací hexagramů z Knihy proměn. Ani barevnost sochy není náhodná; jistě - taoismus, a snad proto objekt působí tak přesvědčivě.
Kdysi byl v ateliéru Emila Adamce ustájený dobytek, krávy a koně, dnes jsou pod klenutým cihlovým zdivem mj. modely dalších variant Zrcadel. Měsíční zrcadlo ve vratech na jihu, Sluneční zrcadlo v zamřížovaném okně na severu. Mezi nimi jen jin a jang, vítr a zbloudilé vlaštovky.
Z Číny si Emil přivezl například mapu lidského těla, několik kompasů, ze kterých všechno vyčte, amulet z jadeitu a staleté mince s vyříznutým čtverečkem uprostřed. Když si s něčím neví rady, mince mu prozradí, co ho čeká. Už teď ví, že se do Číny jednou vrátí.
P.S.
Tohle vyprávění jsem pro Obrys-Kmen napsal v roce 2003, ale Karlu Sýsovi poslal až teď. Mezitím Emil Čínu několikrát navštívil. Monumentální sochy po sobě zanechal i v Brazílii, na Novém Zélandu, v Řecku, Izraeli, Austrálii, USA, na Slovensku a ve Švýcarsku. Po sedmi letech známosti se letos v únoru, na čínský Nový rok Prasete, s Lixií v Číně oženil. Dnes žije střídavě v Sedlištích na Frýdecku a v Číně, ale potkat ho můžete na sochařském sympóziu kdekoli ve světě.
A ještě moje báseň:
Dobrá sklizeň
(Emilu Adamcovi)
Nikdy jsi neopustil rýžová pole
Je zaseto v mramoru
Je zaseto v žule
Je zaseto v mahagonu
Je zaseto v lípě
Nikdy jsi neodložil Knihu proměn
Předčítal jsi izraelitům
Předčítal jsi mohamedánům
Předčítal jsi amazonským indiánům
Předčítal jsi mamince z Turzovky
Izraelitům hebrejsky
Mohamedánům arabsky
Amazonským indiánům amazonsky
Mamince mateřštinou
Nikdo z nich se pak nedivil
že i z žulového pole
může být dobrá sklizeň
Autor: JAROMÍR ŠLOSAR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |