KAFKA. Tak jednoduše se jmenuje další titul o Franzi Kafkovi, přeložený z anglického originálu Nicholase Murrayho Petrem Pálenským a vydaný nakladatelstvím Jota v Brně (s. 388 + 16 str. příloh). Jestliže u některých vydávaných knih potřebujeme naléhavě doslov, pak tato potřeba se plně vztahuje i na toto dílo, kde se na str. 26 konstatuje, že »... Kafka byl za socialismu v Československu zakázán jako dekadentní...«, což je jen zčásti pravdivé. Kafkovy knihy (ostatně nebylo jich mnoho) se nacházely v odborných i soukromých knihovnách a byly tedy zájemcům relativně přístupné. Postupně o Kafkovi vznikaly a byly i u nás publikovány studie a články (P. Eisner, Hugo Rokyta, K. Kosík a mnoho dalších). Posléze došlo na »literárně-vědnou archeologii«, když se z pozůstalosti vydávaly Kafkovy dopisy, deníky, a další jeho díla dosud v Československu nepříliš známá, vlastně známá jen části československých germanistů, často k nám uváděná prostřednictvím tehdejší NDR.
A právě na počátku šedesátých let jsme svědky zvláštního obratu k přístupu ke Kafkovi, jeho díla jsou tu chápána jako vizionářské prozření, co přijde po socialistické revoluci, tj. odcizení a mnoho jiných symptomů jinak buržoazní společnosti, jejímž tichým svědkem, ale i kritikem se vlastně Kafka stal. Většina našich teoretiků, včetně oněch hlásících se k marxisticko-leninskému pojetí literatury, tehdy prostě nevyužila příležitosti, aby interpretovala Kafku v této jeho nejvlastnější podobě. A tohle všechno se jen vymstilo.
Těchto několik řádek bylo zapotřebí napsat úvodem, aby vysvitlo, co vlastně nového přináší Kafka Nicholase Murrayho. Není toho vlastně příliš mnoho. Je třeba uznat, že pilný autor vytěžil hodně z kafkovské literatury, která měla na Západě jistý náskok, i to, že ojediněle odkazuje i na práce - ale jen některých - českých germanistů. To znamená, že ani soupis kafkovské literatury, jak je podán od str. 343 a zejména pak od str. 345, nemůže být úplný. A čtenář se musí zamýšlet nad faktickým přínosem této monografie: je nutné jej vidět hlavně ve svědomitém čerpání ze západních titulů o Kafkovi, ve svérázném pojetí jeho životních osudů a to zase vzhledem k českému prostředí, v němž se Kafka přes jistý odstup pohyboval. V některých místech díla je cítit i pokus vysvětlit zvláštní aspekty Kafkovy sexuality. Autor však nevyčerpal ani hlavní momenty Kafkovy topografie v Čechách a na Slovensku (Planá nad Lužnicí aj.).
Pozornost československé literární vědy se obrátila ke Kafkovi především po liblické konferenci v r. 1963. Zde by bylo jistě třeba sáhnout po početné časopisecké produkci o Kafkovi (hlavně Světová literatura, Literární noviny aj.). Česká »kafkologie« je daleko pestřejší a rozmanitější, než jak se zračí v této knize. Zajímavé by byly i diskuse o skutečných předlohách Kafkových románů a povídek (Zámek).
Autor: JOSEF BÍLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |