Podle příruček se Pavol Janík narodil roku 1956 v Bratislavě, ale to je myslím mystifikace. Podle toho, co a jak píše a jak napsal svou prozatím poslední knížku, básnickou sbírku ZAŠIFROVANÁ JESEŇ (CCW, Bratislava 2007, ilustrace Jozefa Bubáka), ještě nejspíš přišel ze slovenské písně Janík, Janík, číry zbojník. Janík, tento "virtuóz slovenskej literatúry" (řečeno s Ľudovítem Fuchsem, který ke sbírce napsal výstižný medailon), do své nejnovější knihy zašifroval jeseň, podzim dnešního světa, z něhož "duše a telá celé bez seba / iracké deti idú do neba" a v němž "červené more / krvi / neprestajne horí" - a "všetky vody a vodky světa / nás vodia / za nos."
Janík je číry zbojník nejen v tom, o čem a co, ale i jak to píše. Má zbojnickou odvahu spojovat hru, slovní hříčku s bojem proti "nedeliteľnému krvočíslu osudu" ve světě, v němž "meravejú stromy / plné budúceho popola". Má odvahu "hrát si" (hra se přece vždy chápala jako nedůstojná bojovníka) se zaměňováním hlásek a těžit z ní pravdivý obraz našeho času, v němž Svätá reklama Vianoc píše "dejiny svetla" místo světa, a ze svátku Všech svatých je "sviatok všetkých svetlých". Z rozené dámy je "rodená dráma", "elegantná dráma", z prvohor mrakodrapů "krvohory". Kondenzované, přesné poznání.
Obdivu si zaslouží Janíkova přesvědčivá konsekvence obrazová. To, co nás sužuje, je suché, vyschlé, prášivé: "Straší ťa prach zo smrti / Máš sa prašně // Protože strach si / a na strach sa obrátiš". Všecek ten prach a strach smývá proud a příboj vod ve všech podobách: vody minerální i slzy, krev, moře. Báseň More není v geometrickém středu sbírky nadarmo. Závlaha, bez níž není života, není jen v motivech. Je v metodě. "Kúdoly strachu" a "panický prach", který má velké či, odplavuje vlna vláhy jménem humor. Tady Janík nemálo i riskuje: "Ženiť sa / znamená překročit zenit / ženy."
Svůj hutný doslov ke sbírce nazval Ireney Baláž Straty a nálezy tohto sveta. Naznačuje, že Janík má blízko k básníku Ztrát a nálezů (1989) Karlu Sýsovi, jehož Janík ostatně překládá? Souznění jsou však mnohočetnější - jak nepomyslet na sloky Písně Moravana Josefa Kainara: Už nepřilétnou na zlých koních / z Prešpurka páni huláni, /.../ a Janíčka už nespoutají / pro zrádnou milou / v okovy.
Věru, Janíčka, číreho zbojníka Pavla Janíka už nespoutají dnešní poměry a nezakovou ho v tržní okovy.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |