Přesně pětatřicet let uplynulo od prvního vydání prózy Harryho Crewse (1935) v USA. Prostřednictvím románu AUŤÁK (Argo, 2007, str. 116, přeložil Martin Svoboda) se český čtenář poprvé seznamuje i s autorem. Grewsova fotografie na obálce o mnohém vypovídá a je zařaditelná k momentkám Ch. Bukowského. Žánrové vymezení umožňuje srovnání s knihou povídek S. Andersona Městečko v Ohiu (1919), kterou autor označil jako knihu grotesek, umně využívající světlých a stinných stránek atributů lidského těla (Ruce).
Auťák je zcela ve znamení techniky; to, že se jeden z potomků majitele vrakoviště odhodlá pozřít fungl nový model fordu maverick, vychází z faktu nezbytnosti automobilu v novodobých dějinách Spojených států: Všecko, co se v týhle debilní zemi za posledních padesát let semlelo, se stalo v autě, na autě, u auta, s autem nebo poblíž auta...
Hermana podporuje otec (Kliďas), bratr (Mister) a sestra Junell. Nad organizací a dodržování pravidel byznysu bdí pan Brut. A ještě se v textu objeví hotelová prostitutka Margot; je citově fixovaná na Hermana, dodává mu sebedůvěru a nakonec s ním odchází do temného labyrintu vrakoviště, aby mu pomohla navázat na příběh z dětství.
Při konzumaci čtvrt kilogramu mavericka denně potrvá celá show deset let. Jde samozřejmě o umění srovnatelné s jiným uměním: To je zhruba stejně dlouho, jakou dobu se udrží vynikající hra na Broadwayi, jak jistě víte...V historii amerického divadla existuje pouze několik her, které se podobnému počtu repríz byť jen přiblížily. A naše skromné drama bude představovat v americkém divadelnictví milník, který nebude dalších sto let překonán, prohlásil pan Brut.
S pojídáním je nezbytně spjata defekace. Také ta se ocitá v ohnisku televizních štábů a její produkt je okamžitě vydražován. A ještě předtím, než se z idolu mavericka stane hrozba, uskuteční se v jeho interiéru milostné splynutí Junell a dopravního policisty Joea. Děje se tak za hlasitého výčtu jednotlivých částí automobilu připravených k pojídání.
Když se blížili k cíli, řvali už jeden druhému přímo do tváře:
"ZADNÍ OSU!"
"KUFR!"
"ZADNÍ SVĚTLA!"
"A NAKONEC..."
"...ZADNÍ..."
Společně: "NÁRAZNÍK!"
Ve čtrnácti kapitolách autor přísně rozlišuje mezi řečí vypravěče a postav. Spisovnost autorské promluvy je v ostrém protikladu s dialogy. Jsou pečlivě odposlouchané a mistrně napsané. Crews si osvojil umění nadsázky, s níž dokáže objektivně věcným stylem zobrazit důsledky smrtelných havárií a vedle toho odlehčené scénky jako je skřípání v kadilaku. Autor se nevyhýbá ani funkčním vulgarismům. V řeči postav jako by si čtenář připomněl Steinbeckovy prosťáčky z Pláně Tortilly, podtón naivity odkazuje k postavě Lannyho z novely O myších a lidech.
Auťák neztratil nic ze své aktuálnosti; je to především kvůli sémiotické manipulaci, která kupříkladu z válečného agresora bezostyšně činí vývozce demokracie a bojovníka za lidská práva.
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |