Fero Fenič, zakladatel a ředitel Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest 2008 v jeho závěru prohlásil, že letošní 15. ročník byl nejúspěšnější v celém období od roku 1993. Jako pravidelný návštěvník téměř všech Febiofestů oceňuji jeho proměňující se tvář a vysokou úroveň.
Letos se ve dvanácti sálech smíchovského Vilage Cinema Anděl, v kině Ponrepo a v promítacím sále pražského Městského soudu promítlo 248 filmů a v doprovodných hudebních programech na Malé hudební scéně Pizzerie Mediterane a ve Velkém festivalovém klubu Garáže v třetím podzemním podlaží téhož areálu odehrálo 48 hudebních produkcí.
Významnou součástí festivalu je odměňování filmových celebrit cenou Kristián za přínos světové kinematografii. K dosavadním deseti držitelům, jimiž jsou například Krzystof Zanussi, Roman Polanski, Claudia Cardinalová ad., letos přibyl anglický režisér hudebních filmů Alan Parker. Nově byla letos zavedena soutěž o Velkou cenu Febiofestu, kterou udělovala třiatřicetičlenná divácká porota v čele s architektem Kaplickým. Z patnácti nominovaných filmů ji získal estonský snímek režisérky Kadri Kousaarové Magnus.
Nicméně to nejpodstatnější, čím se Febiofest od ostatních festivalů liší, je jeho demokratičnost a multikulturnost. Tisíce diváků se seznamují převážně se soudobou tvorbou všech kontinentů v mnoha regionálních a tematických sekcích. Uvádějí se tu komerčně náročné velkofilmy i menšinová tvorba nezávislých tvůrců. Zhlédnout lze často filmy, které se neobjeví ani v běžné či v klubové distribuci. Za snížené vstupné byl v dopoledních hodinách uváděn program Febiofest Junior pro děti a mládež. V sále Městského soudu se bezplatně promítal cyklus Právo a bezpráví v soudní síni, složený z osvědčených snímků světové i naší kinematografie. V kině Ponrepo pořadatelé uvedli přehlídku německých a amerických filmů z dvacátých a třicátých let minulého století se slavnou herečkou polského původu Polou Negri. Odpolední program tam byl věnován našim politickým dokumentárním filmům z r. 1968.
Estetické působení Febiofestu již tradičně spoluvytvářelo prostranství před areálem; tentokrát s řadou kovových a kinetických artefaktů Pavla Tasovského a výstava plakátů a fotografií z minulých ročníků festivalu v 2. poschodí multiplexu.
Zvláštní pozornost si zaslouží doprovodné hudební programy hojně navštěvované převážně mladým publikem. Jejich dramaturgie pamatuje vedle oblíbených žánrů na méně známou hudbu etnickou, letos například i arabskou a indickou. Osvěžovna v Garážích to letos doprovázela pokrmy slovenskými, indickými a nápoji latinskoamerickými a asijskými.
Jednotlivec může absolvovat jen nepatrný zlomek bohatého programu. Mne letos zaujal film o australských Aborgincích, hudební a taneční film Carlose Saury Fado o klasickém portugalském národním tanci, apelativní rwandsko-americký film Den osvobození o přátelství dvou chlapců z nenávidějících se kmenů Tutsiů a Hutuů, morálně oslovující americký thriller s otevřeným koncem Gone Baby Gone v první a zdařilé režii proslulého herce Bena Afflecka a ohlušující výpravná rusko-kazašsko-německá historická freska Mongol - Čingischán v režii Sergeje Bodrova. Potěšily mne méně hlučné programy bretaňské a balkánské hudby v podání česko-francouzského souboru Bran a skupiny Gothard. Hudební znalosti jsem si rozšířil při poslechu tradiční lidové arabské hudby (skupina Ziriab) i touž a indickou hudbou inspirovanou produkcí Eddie Powellové a Tomáše Reindla. Se zalíbením jsem zhlédl koncert indické hudby a tance skupiny Damaru.
Příjemná a neopakovatelná atmosféra odpolední a večerů na pražském Febiofestu pokračovala v dalších osmi českých a moravských městech, což svědčí o záslužné koncepci této ojedinělé kulturní události.
Autor: VLASTISLAV HNÍZDO
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |