Vystoupení na prezentaci knihy Ivana Brože Mistr ministr, věnované osobnosti Bohuslava Chňoupka (Ottovo nakladatelství) 10. dubna 2008
Bohuslav Chňoupek byl profesionál se širokým rozsahem rozmanitých zájmů. Novinář, spisovatel, politik, umný manažer. Nejen vzdělání, ale zřejmě cosi vrozeného, geny, které nikde nekoupíš, z něho vytvářely člověka, jenž profesně zvládal každý úkol, před který jej život postavil.
Nic si nevybíral, byl vždy vybrán - rozhodovalo vzdělání, rozhled, pracovní výkonnost, manažerské schopnosti. Stále se vzdělával, stále něco četl - a pokud sám nečetl, tak psal, aby četli druzí. A tak se zrodila početná a zajímavá Chňoupkova knihovnička.
Zajímavé v životě Bohuslava je období jeho studií, kdy jako student i absolvent Vysoké ekonomické neobvykle čile fluktuuje v různých místech země a poznává život prostých lidí. Zvláště jeho pobyt na východním Slovensku mu poskytl pravdivý obraz o životě v poválečné době na chudém, válkou těžce postiženém východě republiky. Ten obraz si nenechal pro sebe, jako novinář veřejnost informoval, vyzýval k pomoci této někdy zapomenuté výspě republiky.
Bohuslav Chňoupek vykonával funkci ministra zahraničí sedmnáct let. Za tu dobu jsme se ve federální vládě dobře poznali. Je logické, že člověk jeho úrovně chce mít vedle sebe schopné, vzdělané spolupracovníky. A to bylo v poměrech, v nichž jsme se pohybovali, velmi konfliktní. Personální politika na pravém břehu Vltavy nebyla nejsilnější stránkou některých vedoucích pracovníků. Přes tato úskalí se podařilo - až na výjimky - vytvořit v úřadě, v diplomacii kolektiv kvalitních pracovníků, kteří úspěšně hájili, prosazovali zájmy Československa ve světě.
Zároveň je třeba konstatovat, že v systému, kdy rozhodující politický orgán soustavně, někdy téměř denně, rozhoduje i o dílčích otázkách zahraniční politiky, má mít ve svém středu ministra zahraničí. To se u nás nekonalo. Ale to se někdy v politice stává, že osobní antipatie převáží nad společenským zájmem.
V prezentované knize je zmíněna jakási rozporuplnost osobnosti politika. Chňoupek nebyl rozporuplný, rozporuplný byl vývoj v zemi.
To, kde se vládne, to byl zřetelný odkaz z roku 1968; bohužel po posrpnových zmatcích v letech 1968-69 se vývoj vrátil k nešťastnému dědictví, dál se rozhodovalo na pravém břehu Vltavy. Strakovka měla za vše odpovědnost. To se to rozhoduje, když za výsledky, důsledky neodpovídáš!
A tak ministr byl v některých případech postaven před rozhodnutí, s kterými nesouhlasil. Nutně hledal kompromisy, ztrácel čas a často šanci vůbec situaci zvládnout. A co si o nás myslel vládní ministerský aparát - fakticky držitel moci ve státě - nelze vyjádřit slušnými slovy.
Ing. Chňoupek při běžném, povrchním pohledu se mohl jevit jako namyšlený, poněkud přezíravý. Jednou jsem se ho tázal - zřejmě to nebylo příliš vhodné, ale každý člověk se někdy dopustí faux pas: »Bohouši, ty když kráčíš po těch chodbách honosných institucí, tak o tobě lidé říkají, že jsi nafoukaný, vůči lidem nepozorný.«
»To já vím,« odpověděl, »ale já si nemohu pomoci, já jsem neustále myšlenkově na něco soustředěný, já stále o něčem přemýšlím. A ujišťuji tě, předsedo,« odvětil s jemu vlastní ironií, »že občas i něco prospěšného vymyslím.«
Ministr Chňoupek dokonale ovládal pravidla společenského chování, jeho vystupování nemělo chybu, vždy vzorně oblečen, prostě elegán. Líbil se zřejmě i letuškám, ministr zahraničí často létá po světě. Nic o tom nevím, ale pokud k něčemu došlo, doufám, že se dostavil domů včas a ne až k ránu druhého dne. To se pak těžko vysvětluje, jak nám nedávno sdělil v bulvárním Aha jeden náš představitel.
Ministr zahraničí reprezentuje svou zemi. A Bohuslav to zvládal na jedničku. Se svými partnery - na Východě i na Západě - bez obtíží překonával nakupené problémy.
Z vlastní zkušenosti vím, že představitelé našich sousedních států Kreisky, Brandt, Kohl, Genscher si velice vážili našeho ministra. A pan Kreisky - velký kancléř malého Rakouska - nešetřil chválou, jak se mu dobře jedná s československým ministrem. A vůbec k nám projevoval vřelé sympatie. Mně v přítomnosti ministra říkal: »Du, Knabe, tvoji zemi mám rád, ale ten komunismus ti nezávidím.«
Pokládal bych za hrubé opomenutí, kdybych nevzpomněl vztah Bohouše Chňoupka k jeho druhé vlasti - ke Slovensku.
Slovensko miloval, vše, co se tam děje, sledoval. Často mně osobně radil - vedle Čestmíra Císaře a nezapomenutelného Jozefa Lenárta - jak se zachovat v řešení některých problémů rozvoje Slovenska, co je třeba preferovat v národnostní otázce. A slovenští představitelé se mu po roce 1989 přátelsky odvděčili. Hodně času trávil na Slovensku jako člen Svazu slovenských spisovatelů. Zatímco ho v Praze věznili a tahali po soudech, na Slovensku Bohuslavovi poskytovali veškeré podmínky pro jeho spisovatelskou tvorbu.
Když jsme se s Bohuslavem Chňoupkem loučili v pražském krematoriu, uvědomil jsem si, že již nikdy nedokončíme po léta mezi námi diskutovanou otázku, kde jsou příčiny - otevřeně říkám - politické porážky v roce 1989. Bylo nám jasné, že je třeba analyzovat celý vnitropolitický vývoj v poválečném období a ne alibisticky vše svádět na vnější zásahy - a la Gorbačov. A tak jsme hledali odpověď na klíčové momenty, situace v těch uplynulých 45 letech. A otázek je věru mnoho, jasných odpovědí méně. Náš vzájemný postoj ke klíčovým otázkám politiky byl jasný - převzít příslušný podíl osobní odpovědnosti.
Bohužel diskusi jsme nedokončili. Bohuslav byl ideální partner pro analýzu poválečného vývoje v Československu i ve světě. Tato odpovědná výzva leží na stole. Je ji třeba zvládnout. Vždyť v příštím roce uplyne dvacet let od onoho listopadu 1989.
Vážení, dílo Ivana Brože Mistr Ministr je cenným příspěvkem k osvětlení některých stránek politického vývoje Československa. Věřím, že se dočkáme dalších prací, které podají objektivní obraz Československa v druhé polovině 20. století.
Autor: LUBOMÍR ŠTROUGAL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |