Milan Dušek, člen Unie českých spisovatelů, oslavil 1. května 70. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!
Za ojíněným oknem kupé se míhala poslední světla průmyslového města. Pán s bříškem vyhřezlým z obnošeného hubertusu se pohodlně opřel a zadíval se do vysušené tváře dědy, který vytáhl z kapsičky svátečního sáčka obstarožní hodinky na řetízku. Komická figurka. Bábu má na umření, už se z postele ani nehne, a rajzuje si po světě, pomyslel si.
Děda Vavroušek spustil cibule do kapsičky a pohlédl na prázdný proutěný košík vedle sebe na sedadle. - Odvez' jim pár čerstvých vajíček na přilepšenou, řekla mu ráno žena. Pohrál si s vnoučaty, popovídal s dcerkou a zetěm a najednou bylo půl jedenácté. Jak mohl zapomenout?
"Stačí trochu mrazu a na vlak není spolehnutí," prohlásil tlouštík. "A s každým podzimem píšou v novinách, jak se připravili na zimu..."
Jenom aby se nepokoušela vstát, přemýšlel děda. Jídlo jí připravil na stoličku, peřinu má dobrou, ale copak ji nezná? - Chtěla jsem přihřát trochu polévky, řekla, když ji posledně našel na podlaze. Sotva mluvila, jak byla prochladlá... Při vzpomínce na stařenku mu vstoupily slzy do očí.
"Tuhle mi manželka povídá: Neblázni, Bořivoji. Na copak nám bude garáž, když nemáme auto? - Hloupá ženská. Copak je auťák dneska nějaký problém? Stačí mít tady..." Tlouštík si ťukl prstem do čela. "Garáže nejsou. Postavím ji a někomu pronajmu. Korunka ke korunce a za pár let bude i fáro".
Vavroušek nepřítomně pokýval hlavou. "Jo, jo, dneska je všecko lehčí."
"Vilu mám jako hrad, všude ústřední topení, k moři si zajedeme každý rok. Proč ne, když na to máme? Nemůžu si naříkat, ale když se tak dívám kolem sebe, jsou věci, které..." Tlouštík se odmlčel a pohlédl na muže u dveří, který spal s obličejem v šusťáku. Pak se naklonil k dědovi a něco mu pošeptal.
"No jo, máte pravdu. Pořád budou páni a kmáni."
"Kdybych chtěl, to byste koukal..." Tlouštík si povzdechl a melancholickým pohledem zabloudil k zarámované fotografii lázeňské kolonády nad protějším sedadlem.
V tu chvíli se rozjely dveře kupé. Dívka v modrém stejnokroji pozdravila a oznámila kontrolu jízdenek. Muž pod pláštěm pohnul hlavou, objevil se snědý, spánkem pomačkaný obličej.
"Předložte jízdenku, prosím," zopakovala průvodčí. Cikán se usmál, sáhl do saka pro peněženku. Úhledně srovnané bankovky, doklady, ale jízdenka nikde. Znovu prohledal všechny kapsy a bezradně spustil paže ke kolenům.
"Mal som lístek, slečna, prísahám," vymáčkl ze sebe a znovu hledal, zase bezvýsledně.
Průvodčí ztrácela trpělivost. Zanedlouho vjede vlak do stanice a ona musí na perón. Kdyby ji každý cestující takto zdržoval, ani by si nesedla. A nohy už necítí. V deset se vrátila pražským rychlíkem, zaskočila za nemocnou kamarádku, tenhle vlak není její turnus.
"Nezajímá mě, jestli jste jízdenku měl, pane. Chci ji vidět!" skoro se rozkřikla.
"Keby bola..." Cikán nešťastně rozhodil paže.
Dívka energicky rozepla černou brašničku na boku. "Odkud a kam cestujete?"
Cikán odpověděl a zkroušeně si postěžoval svým spolucestujícím. Pracuje na stavbě jako zedník deset dní od nevidím do nevidím, doma čekají na každou korunu a teď se mu stane taková nepříjemná věc.
Tlouštík se ušklíbl a naklonil se k Vavruškovi.
"Tohle může vykládat těm svým. Zedník... Pchá!" zahihňal se. "Ještě jsem neviděl přičmoudlého, aby vydržel u pořádné práce."
Cikánův obličej zrudl. Už se chystal zaplatit požadovaný obnos, ale náhle změnil úmysl. Pětistovka zmizela zpátky v peněžence.
"Dostanu 280 korun, pane," vyslovila průvodčí.
Cikán odmítavě zavrtěl hlavou, ve tváři se mu objevil odhodlaný výraz. To byla voda na tlouštíkův mlýn. Vítězně se usmál.
"Co jsem vám povídal, dědo. To jsou oni. Něco ukrást, rozflákat, sežrat. Na tohle jsou machři."
Průvodčí podrážděně řekla, aby cikán zaplatil, nebo že musí na příští zastávce opustit vlak. Zacukalo mu ve snědém obličeji. Ve prospěch dívky v modrém zasáhl rozhorlený tlouštík.
"Netárajtě, lebo..." Cikánovi blýsklo v očích, ale pak se zvedl a vzal si plášť. "Idzeme," utrousil zachmuřeně a vyšel do chodbičky následován dívkou v modrém.
"Copak se tihle někdy naučí žít jako normální lidé? Zedník... To určitě. A navíc je drzý. Pendreky na ně! Nic jiného na tyhle paznehty neplatí, věřte mi."
Vavroušek už nepřikyvoval a byl stále neklidnější. Nakonec popadl košík a vykročil ke dveřím. Ale to už se vracela průvodčí, tak couvl a zase usedl. Vzala si od něho jízdenku. Tlouštík čímsi zamával a schoval to do kapsy. "Týdenka," ucedil.
"Podívám se," řekla průvodčí a natáhla ruku. Tlouštík se tvářil, jako by neslyšel a neviděl.
"Pane, bylo od vás hezké, že jste se mě zastal, ale teď mi ukažte vaši jízdenku." Průvodčí navyklým pohybem hlavy odhodila kadeř černých vlasů, která jí vyklouzla zpod lodičky a zastínila oči. Obrátila kartičku proti světlu a pohlédla do tlouštíkova ruměného obličeje, který byl náhle pobledlý, jako bez krve.
"Jinou nemáte? Novějšího data..."
"Když se lépe podíváte... Přece vám nejde o nějaké to čísílko," vysoukal ze sebe a nevěděl, kam s očima. Náhle však pokoru v jeho výrazu vystřídal vztek. "Takhle si vážíte cestujících? Jednáte se mnou hůř než s tím přičmoudlým neřádem. Ale já to tak nenechám! Abyste věděla, nejsem tak docela bez známostí..." Pootočil se k Vavruškovi, chytl ho za ruku. "A vy mně to dosvědčíte!"
Děda odvrátil hlavu a ještě zavřel oči. Proč si sem sedal? Copak zná souseda Nováka od včerejška? V restituci mu vrátili vilu a je zaměstnancem banky, ale říká se, že je kdekomu dlužný.
Tlouštík s útrpným výrazem ve tváři zaplatil. Průvodčí upustila do jeho ruky jízdenku a chtěla odejít z kupé, když se mezi dveřmi objevil cikán. S úsměvem od ucha k uchu jí podal jízdenku. Mlčky ji orazítkovala, letmo pohlédla k otylému muži v obnošeném hubertusu a zmizela.
Cikán usedl na dřívější místo, opřel se a zakryl pláštěm. Tlouštík raději vytrvale hleděl z okna na ubíhající krajinu. Děda Vavroušek náhle vyskočil a popadl proutěný košík.
"Nějak mě rozbolela hlava. Asi je tady dusno. Jo, bude to tím dusnem. Raději postojím na chodbičce." Opustil chvatně kupé a zlobil se na sebe. Copak tomu chrapounovi nedokáže nikdy povědět naplno, co si o něm myslí?
Autor: MILAN DUŠEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)