K 63. výročí vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce zveřejňujeme překlad několika básní Petra Nikolajeviče Savického, ruského vědce a básníka (narozen v r. 1895 v Černigově, zemřel v r. 1968 v Praze), které jsou součástí cyklu veršů, glosujících průběh války od začátku až do vítězného konce. Emocionálně zabarvené básně jsou důkazem, že P. N. Savický, i když emigrant, miloval ruskou zemi a ruský národ a od samého vzplanutí Velké vlastenecké války se citově postavil na stranu Rudé armády a jejího vrchního velitele Stalina, neboť se ztotožnil se společenskými ideály, za něž Rudá armáda bojovala.
Básně uvádíme v časovém sledu, jak reagovaly na jednotlivé události na frontě.
PETR NIKOLAJEVIČ SAVICKÝ
Jitro
Ženou je, ženou a v tom zmatku
německé pluky utíkají,
vždyť rány hrozivého pádu
jim jejich konec předvídají.
Kalinin, Klin, Kaluga, Tichvin
nastoupili jsme slavnou cestu,
Bělev a Tim, Odojev, Lichvin -
nepřítel nesmí ujít trestu.
A činy neslýchané síly
žár ohňů zas je prostoupen
a jitrem velkých rozhodnutí
hřmí v palbě houfnic časný den.
30. 12. 1941
(Reakce na protiofenzívu Rudé armády u Moskvy)
Teutoncům
Na naši vlast svou zašpiněnou rukou
v zuřivém šílenství se drze sápat chceš,
však věz, že zem tak zářivou a velkou
neuchvátíš a nepochopíš, neuzmeš.
Jsi bledý soumrak dnů se jménem válka,
má země však je světlo národů a jas,
bezbřehých stepí svobodná je dálka -
naděje světa, zvonů burácivý hlas.
4. 4. 1942
Píď za pídí
Píď za pídí se probíjíte vpřed,
vrah naši zem svou černou krví kropí,
svobodu nesete do měst i vsí,
tu sebranku ničíte beze stopy.
Je blízko den, kdy zdechne nepřítel,
náš voják vykročí sedmimílovým krokem,
na Teutonce se snese těžký prach
a v hrobě budou ležet přehlubokém.
A vítr rovin bude vyprávět
o těch, co za Rusko se postavili,
kdo nelekl se zimy, žáru lét
a píď za pídí je osvobodili.
20. 8. 1943
Fašistům
Jak ohavné jsou rysy tvojí tváře,
ty kradeš se jak hyeny a vlci,
vším tím, s číms přišel, vzbuzuješ jen nářek
a odporný jsi rozumu i srdci.
Však už se uzavírá kruh z oceli litý
a bestie už do propasti hledí.
Kéž trest tě stihne, jaký zasloužíš si,
a odplata je naší odpovědí.
13. 5. 1944
Berlín
Slovo je zvon a zář ohně,
slovo se dotýká hlubin,
vítr a vichřici vzbouří,
Rusové dobyli Berlín!
Slovo je v zenitu slunce,
slovo je dunění lavin,
hory a řeky - teď slyšte:
Rusové dobyli Berlín!
2. 5. 1945
Přeložila STANISLAVA SAVICKÁ
Autor: PETR NIKOLAJEVIČ SAVICKÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |