Na první pohled vypadá takové tvrzení nelogicky a nesmyslně. Ale jenom na první pohled.
Máme třeba radost, že nám začíná hezký den. Je neděle, venku je pěkně, užijeme si celého dne po svém. Nic převratného, nic záviděníhodného, je to naše ryze soukromá a malá radost.
Jsme náhle, proti všemu očekávání, povýšení v zaměstnání. Vyšší postavení, vyšší plat, různé další výhody. To bezpochyby patří do kategorie »velkých radostí«. Jenže nám to určitě nebude hodně lidí přát. Budou nám závidět, za zády nás budou pomlouvat, kritizovat, nenávidět nás, přát nám všechno nejhorší. Pro nás to bude znamenat větší zodpovědnost a tím i větší starosti a nezbytné změny v naší dosavadní a už zaběhlé a oblíbené životní rutině, méně volného času, více stresu, bůhví jaké ještě další nečekané a nemilé komplikace.
A tak naše původní »velká radost« bude postupně umenšována a dost možná, že nám z ní nakonec zbude radosti pramálo. Zatímco ta naše první »malá radost« by ji musela ve všech bodech pravého a hřejivého uspokojení v jakékoliv velikosti předčit.
Autor: MILOSLAV REJZL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |