a pan Kohn se s panem Roubíčkem nejen pozdraví, ale i zastaví:
- Co říkaj, pane Roubíček, co říkaj tomu Kosovu?
- Co bych měl říkat, pane Kohn, tomu se moc říkat nedá...
- ... maj recht, ale co byste jim poradili?
- kdyby mě neskákali do řeči, pane Kohn, řekl bych jim ještě, že by nebylo od věci říct něco těm, co to krejou.
- Taky se mně zdá, pane Roubíček. Ale oni snad vědí, jestli si ti, co to krejou, dají říct?
- Ale ale, pane Kohn, copak si Goliáš, kterého složil David, dá říct a po druhé neudělá stejnou chybu?
- Pane Roubíček, oni jsou hlava, já to věděl. Taky mě napadl Mnichov a co z toho pošlo.
- No ne, pane Kohn, letos vůbec nejde o druhý Mnichov. Sudetští krajani to tenkrát zpackali.
- Jak zpackali, pane Roubíček, přece vyhráli. Maj pravdu, vyhráli jenom na necelých sedm roků, ale vyhráli. Sedm roků není zas tak málo.
- Co je to, pane Kohn, co je to proti věčnosti? Ale mezi námi, nikomu to neříkaj, sedm takových let je až moc, a když už mluvíme o radách, nezdá se jim, že ti, co pamatujou, jak se jim nepovedl Mnichov, těm Albáncům teď dobře poradili?
- Jak, co poradili, pane Roubíček?
- To maj tak. Naši sudetští krajani na to šli moc kách. Hned se chtěli spojit s Hitlerem. To se jim pozdějc zle vymstilo. To se tak nedělá. To se nemůže volat hned po Velkém Německu nebo po Velké Albánii. To se musí volat po svobodě a samostatnosti, napřed, nic víc. Svoboda a samostatnost, kdo by to nechtěl a nepřál druhým? Všimli si, jak dneska v tom Kosovu ani v Albánii o Velké Albánii nikdo ani muk?
- Jak by to jeden, pane Roubíček, nezaznamenal. To až potom, samostatná zem si může sama svobodně zvážit, jestli se k někomu radostně nepřipojí. Ale vědí, co mě souží? Copak tohle napadá jenom nás, ty velmoce ne?
- Velmoce, pane Kohn, velmoce jsou velmoce, hlavně ta největší, ta má už v popisu své podstaty, že na nic nedbá, když dělá, že naopak úzkostlivě dbá. No mohl snad Hitler, loutka Hitler nějak velmoci ohrozit? Nebo to může dokázat nějaký ubohý albánský hrdlořez, o kterém si myslej, že ho mají pod kontrolou, když ho šatí, živí a zbrojí?
- Vědí, pane Roubíček, že se to jednomu ani nechce domyslet?
- Chce nechce. Pamatují si, co kdysi volal dobrý voják?
- Myslej to na Bělehrad, na Bělehrad? To jim povím, to je do dneška hit!
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |