Pan Luboš Palata, na jehož argumentační vynalézavost by nepochybně zažárlil sám Emanuel Moravec, odbyl v Lidovkách zločinnou amputaci Kosova, které je pro Srby tím, čím pro nás Krkonoše, Šumava a možná i Říp, šestadvaceti řádečky pod titulkem Srbové, buďte rádi, že nemáte Kosovo. Neméně arogantní je i závěr perfidní glosy: "Srbsko může být rádo, že se ho (=Kosova) zbavilo. Ale vysvětlete to Srbům."
   Vysvětlete to Srbům, těm zpozdilcům, kteří nic nechápou a dosud nepochopili, proč bylo pro ochranu hodných obyvatel podporujících teroristy nutno bombardovat Bělehrad, nemocnice, ba i most v dalekém Novém Sadu. Vysvětlete to hrdému národu, který se za první světové války opovážil čelit císařským vojskům, vyslaným ztrestat atentát na samého následníka trůnu, a který se provinil ještě daleko hůř, když se za druhé světové války odmítl podrobit německým plánům na vybudování Nové Evropy a dokonce nedopřál okupantům, aby se zmocnili celého jeho území.
   Jako první uznal Kosovo za nezávislý stát Afghánistán, zcela a nepokrytě závislý na USA. Evropská unie se na uznání kosovské "nezávislosti" nedohodla (ač jako tahouni uznání si pospíšily Francie a Velká Británie, které mají pro územní amputace států, na nichž jim nezáleží, už praxi, zejména z Mnichova 1938); česká sněmovna rozhodla necelé dva týdny před vyhlášením nezávislosti, že její uznání by bylo v rozporu s mezinárodním právem. Jenže vláda na sněmovní usnesení kašle.
   Ale co je nějaké mezinárodní právo i pro pana Palatu nebo pro knížete, který jako starý lišák uznání jen odkládá, natož pro (zvláštním způsobem, totiž občansky) demokratického poslance Schwippela (ač jméno ani ten výrok to nenapovídá, skutečně je to poslanec českého parlamentu), pro něhož mezinárodním právem řídit se nelze? Musíme prý opustit právní fundamentalismus.
   To tu už ovšem bylo. Právní fundamentalismus s chutí opouštěl mírumilovný Vůdce, budovatel Nové Evropy. Na právním fundamentalismu drze trvali jen (dočasně pomýlení) intelektuální klauni V+W, když v Těžké Barboře troufale zpívali (necelý rok před Mnichovem!) o tom, že "diplomacie jsou - čáry máry, / a že smlouvy jsou jen - cáry / A že dané slovo - láry fáry...!"
   Opuštění právního fundamentalismu ovšem nejen povzbudí teror mávající hesly nezávislosti všude na světě (nakonec to pocítí i protektoři "nezávislého" Kosova), ale dá energicky na přetřes i vše, co dělali u nás henleinovci s drtivou podporou svých soukmenovců, aby rozbili ČSR. A v logice tohoto myšlení bude župám s převážně německým obyvatelstvem dodatečně přiznáno právo na nezávislost, až trapně zdržující na cestě ke kýženému cíli, anšlusu, vplynutí do německého lebensraumu.
   Pak může pan Palata znovu radit, tentokrát nikoli za hranice: Češi, buďte rádi, že nemáte Krkonoše, Šumavu, Břeclav. Česko může být rádo, že se nepokojných krajů a měst zbavilo. A nezbude mu než taky zabědovat: Ale vysvětlete to Čechům.
   Do každé řádné tragédie patří šašci. V téhle kosovské makají až do úpadu. Vážně se přece nedá vysvětlit, proč etnické důvody opravňují zřídit "nezávislý" stát zrovna v době triumfálního tažení proti všemu nacionalismu kromě albánského.
   A šaškárna největší: hrdlořez se zaručil, že se Srbům v Kosovu nezkřiví vlas. Vůdce půl roku po Mnichově vzal pod svou ochranu českou pakáž. Albánci nečekají ani tak dlouho. Už v první všední den po parádě v "nezávislé" Prištině drsně a jasně dali najevo Srbům, kteří před nimi ještě neutekli, aby se klidili.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)