BOHUMÍR MOTEJL
Sen
Měl jsem tudle
Divný sen
Zas tu byla totalita
Já šel na noční
A demokratické státy
Jako poslové svobody
Nám vybombardovaly dům
Naši zemřeli i s dědou
A já měl radost
Že bude konec
Té hrozné totality
Že zase půjdu na noční
VÁCLAV HONS
Jaro 08
Na bříšku
krásné violistky
trhal jsem sedmikráse
okvětní lístky
Má mě nemá mě
Mám ji nemám ji
Kdo si to dovolil
po půlnoci lhát
že láskou se
anděl nenají
FRANTIŠEK MAREŠ
Balada z domu kováře
Marianovi, Jarmile, Jožovi ...
Kláštor pod Znevom
Hledáme dvůr,
kde věčnost zůstává,
jak letokruhy stromů
a mlčí.
Hej, pane kováři,
cesta je odbytá,
zas jsme se vrátili,
podbij nám kopyta!
Je ticho vprostřed vrat,
je ticho u verkštatu,
je ticho před námi
a kdo nás zapyká?
Čas,
klíčník všech,
pomalu odmyká,
abychom vstoupili.
Hej, pane kováři!
Vbijte nám podkovy!
Pro štěstí?
Kdo to ví?
Podkovy pro chvíli,
Abychom zpátky z cest
domů se vrátili.
Jsme tu a ticho třese stromem.
Přišli jsme,
prázdný dům
a dveře zavřené a ticho kráčí domem
až vystřídá ho dětský pláč.
Co vy jste zač? Co vy jste zač?
Co my jsme zač?
Po kapsách střípky dětství máme,
čtyřlístky vysušené v dlaních
a prázdno po rukou,
které už nikdy nesevřeme.
Od kdy je všechno čímdálvětší stesk?
Stojíme před vraty,
stojíme,
já a ty
a býlí, ten věčný poutník na cestách,
svým osudem
do lístků chytá čas a prach.
Jen já a ty
pomalu vcházíme.
Třešňové větve drží stín
a chrání víno na stole
a chléb
a sůl
a chlapské žvanění
a trochu písničky
i trochu lhaní
i trochu vzpomínek - tak po hrstech,
jak někdo vařit by chtěl v prázdném domě.
Dej pánbůh štěstí, pane kováři.
Dej pánbůh, paní mistrová.
Před vraty,
za vraty,
stejné jsou návraty.
Známe je
já a ty.
Známe je.
Víme.
Jen v duši nevěříme,
že po lidech je nejprázdnější prázdno,
že po lidech jsou stěny hluchoněmé.
Že po lidech je prázdný dvůr i stůl
i slova.
Že po lidech je prázdné prázdno smrti.
Že práce ve stavení náhle bezruká je.
A náhle kroky nikam nevedou
a nikam nedojdeš.
A kostel na píšťalu věže hraje
a mění takt hodinu od hodiny
a ví:
po každém odbití každý jsme jiný.
A tak nám vbíjí čas
svou vrásku za vráskou,
klimbá nám svoje pozdravení,
svou chvíli za chvílí.
Protože on už ví,
proč jsme sem přijeli.
Tak, chlapi, ke stolu!
Abychom vypili!
Víno je chléb i sůl,
úsměv i objetí
písnička nad ránem,
chuť políbení s kterým usínáš,
od kolébky den za dnem s tebou jde.
Zrozené lidskou pravdou,
boží otčenáš.
Víno je chléb i sůl
a tak se modlíme,
věřící,
bez víry.
Neznámí před přípitkem, teď už známí,
že jsme se potkali...
Ze sklenic na zem trochu ulijem,
aby si taky připili,
ti, kteří už nejsou s námi.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |