Ani kdo má paměť děravou jak já nemůže zapomenout na kteroukoli ze tří knih, které v letech 1974-1985 vyšly víc než statečnému, po obrně za vysokoškolských let trvale ochrnutému Pavlu Tobiášovi (1932-1996), který do nich (a dalších próz v časopisech, sbornících a v rozhlase) vepsal věcně, bez naříkání a patosu svůj "nerovný zápas s nepřejícím osudem". Citát už je z Čtení o životě a Tvorbě Pavla Tobiáše, z monografie CESTA Z HOŘÍCÍHO KRUHU (vydalo nakladatelství Veronika a Město Frenštát pod Radhoštěm, 2007), která je už desátou knížkou, v nichž Libor Knězek postavu za postavou představuje autory svého Frenštátska, kraje úrodného na umění výtvarné a slovesné, ne často doceňované v kontextu celé české kultury; jak je patrno i na osudu lidsky i slovesně ryzího díla Tobiášova: do dvoudílného Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1995-98) Tobiáše (na rozdíl od mnoha literárních nul, zato kamarádů) nevzali.
Knězkova knížka s už tradičním a skromným označením "čtení o životě a tvorbě" se čte jako poctivý, podrobný, leč v detailech se netopící záznam životního a tvůrčího boje poctiváka, který se při svém - přečasto marném a vysilujícím - boji o uplatnění trápil stále otázkou, "do jaké míry je ve svém životě a práci prospěšný lidem". Knězek věru nemusel ve vyprávění nic dramatizovat. Jak je jeho dobrým zvykem, dává slovo dílu, z něhož hojně a vhodně cituje, a dokumentům, zejména dopisům. Do nejvyšší možné míry si splnil, o čem sní každý solidní literární historik: shromáždil, probral a utřídil autorův odkaz (Tobiáš začínal ovšem verši, pak psal intenzivně i pro rozhlas, sporadicky se prosazoval v televizi a ve filmu, na Tobiášův námět byl natočen Hubáčkův film Začít znova) v maximální možné úplnosti, a vybavil svou knihu 42 snímky, stručným, přitom důkladným kalendáriem života a obsáhlým výběrovým soupisem tvorby PT i literatury o něm.
Takže radost z dobrého díla? Jistěže. Kalí ji - a mocně - "jen" to, o čem Knězek až snad příliš mírně a ohleduplně rovněž píše: v polistopadové vydavatelské džungli se jakoby na výsměch blábolům o tom, jak teprve tato doba konečně přeje handicapovaným a odklízí bariéry, nenašla příležitost vydat z rukopisu román Malé (cévní mozkové) příhody, na vydání zatím beznadějně čeká Tobiášovo zpracování podkarpatoruských Čarodějných pohádek zelených hor a také knižní vydání povídek z časopisů a čtyř sborníků, natož výbor z prací pro rozhlas. Ani před listopadem se Tobiáš neprosazoval lehce, ale vyšly mu tři knihy a za jednu z nich byl poctěn Cenou Jiřího Wolkera. Tři další knihy, které už nestačily tehdy vyjít, dosud vězící v rukopise, zas jednou průkazně dokládají, jak se dnes nakládá s hodnotami.
Pohne Knězkova monografie s okoralým (s)vědomím dnešních pánů nakladatelů?
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |