O druhém svazku korespondence V+W napíše jistě někdo povolanější. Možná mu nezbude místo (bytelný svazek klade moře otázek) na cosi, co se týká spíš způsobu vydání než dopisů samých, ale alarmuje.
Nad prvním svazkem se kritika shodla, že edičně je to "strašlivá ostuda" a celý náklad by se měl "taktně stáhnout z trhu" (jak napsala akademická Česká literatura v době, kdy velká část nákladu byla jistě už rozebrána). Celý malér byl připsán na vrub tuzemským posuzovatelům, revizorovi faktografie a nakladatelské redakci. Jak pan Vodička v České literatuře, tak pan Just v Divadelní revui naopak vzdali chválu "obrovské a mravenčí práci" (Vodička) profesora Ladislava Matějky, případně už předtím jeho "mravenčí práci... prostě úctyhodné, nezpochybnitelné" (Just). Chyby, omyly, vyložené nesmysly byly připsány šmahem na konto pražské redakce a profesor Matějka unisono veleben. Už v prvním svazku je však veliké množství povážlivých chyb, které se nedají omluvit tím, že pan profesor už víc než půl století nežije zde, a tak vysvětluje, co tu každý ví, zato neobjasňuje, co by objasnit měl, ale i klidně datuje dopis mylně a podle své mylné datace (kterou si mohl ušetřit, kdyby pořádně přečetl, o čem se tam píše) ho zařadí do roku, do něhož nemůže patřit.
Druhý svazek je po drtivé kritice svazku prvního bez většiny nejapných vysvětlivek, jenže vůbec nejde jen o ně. Stačí jediný příklad. Jeden Voskovcův dopis paní Werichové je v knize datován 10. 6. 1963. Začíná slovy: Končeša má narozeniny. Ten končeša je ovšem Voskovec sám; říkal si tak, protože koncesi na Osvobozené divadlo měl právě on. Narodil se však ne 10., nýbrž 19. 6. Zapomněl, kdy má narozeniny? Nebo prostě udělal překlep? To se stává a svědomitý editor by měl uvést datum - i se svým vysvětlením - na pravou míru. Ale na rozdíl od mnoha obdivovatelů V+W si pan profesor asi neuvědomil, že tu něco nehraje. A netrkla ho ani Voskovcova zmínka v další větě, že dnes odjíždí do Stratfortu, což dosvědčuje, že dopis psal 19/6 (v předešlém dopise ohlašoval, že ve Stratfortu bude zkoušet 20. 6. - 23. 7.). Řekněme, že překlep udělal při opisování pan profesor sám (nikdo není neomylný) nebo že je to obyčejná chyba tisková, jaká se vloudí i do nejpečlivějších edic. Ale protože výhradní přístup k většině dopisů má právě jen profesor Matějka, bylo především jeho povinností bdít nad správností textu až do uvedení knihy na trh, a ať už chybu udělal kdokoli, do výtisků měl být s omluvou vložen opravný lístek. Jinak padá ostuda na jeho zasloužilou hlavu.
Vůbec bych se nedivil, kdyby odpovědnost za pobabranou edici vzala na sebe česká redakce i tam, kde Werichovo přání, aby Voskovec zvítězil "ad maiorem firmae gloriam" editor překládá slovy "pro větší slávu svého jména", a nikoli "větší slávu firmy", ať už firmy V+W, ať společnosti, s níž Voskovec tehdy hrál; šibal Werich to schválně nespecifikoval. Tohle samozřejmě nemůže jít na vrub páně profesorova tak dlouhého pobývání mimo české prostředí, tak jako od editora žijícího v Americe by měla redakce naopak vyžadovat, aby laskavě vyhledal "zajímavý článek ve včerejším Times" (o němž Voskovec píše) a podal jeho resumé.
Ale opováží se na taková manka, vskutku povážlivá, aspoň upozornit devótní kritika, pro niž zasloužilý zámořský krajan, ač nemá evidentně ponětí o zásadách ediční práce, je zaručená dokonalost sama? Díky mocné zemi, kde se uplatnil, má nezpochybnitelný kredit důvěry. Ať už je to prezidentský kandidát nebo editor vynikající sice mravenčí pílí, ne však aspoň elementárním povědomím, jak dopisy datovat a o čem všem je editor povinen (zvlášť když jde o dílo takového významu) čtenáře informovat.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |