V prosinci 1912 poprvé vyšlo časopisecky Apollinairovo Pásmo a šest měsíců na to se na Martiniku narodil Aimé Césaire, jemuž bylo souzeno stát se básníkem, který zažehující pochodeň velkého Guillauma donesl prozatím nejdál a nejvýš. Ještě než obrazem slunce uťaté hlavy (z Pásma) pojmenoval 1948 jednu sbírku svých veršů, čtvrt století po Pásmu svého mistra napsal a časopisecky uveřejnil své básnické pásmo zmrtvýchvstání zotročené negritudy.
   Svou ódu vytěžil Césaire de profundis, z hlubin ponížení, bití, hladu a pokory rázně vštěpované jeho kmeni, z "ťarchy potupy a storočí bičovania" (to je i v nás, co jsme ještě nerozprodali paměť: "sto roků v šachtě žil, mlčel jsem") i z hledání srdcí pro svůj kraj, srdcí, "čo otvárajú kovové brány miest, kde vládnu peniaze". Césaire zažil "trpkú chuť slobody", a do světového fondu velké poezie energicky a přesvědčivě zapsal revoluční dobu, kdy "negerská háveď (...) stavia sa na nohy (...) je zrazu na nohách (...), stojí na slnku, / vo vlastnej krvi stojí."
   Albertu Marenčinovi se podařilo najít pro šedesátistránkovou báseň na rozhraní básnické prózy a verše, budovanou na magii podmanivých anafor a na jiskření mezi proudy "zlorečení a nárekov" na jedné straně, díkůvzdání na straně opačné, na ostří ironie a litanického čarování, jedinečnou dikci, která se opírá o nejlepší zkušenost slovenské nadrealistické poezie (což ostatně odpovídá Césairovu specifickému podílu na surrealismu) a díky níž se ta velká báseň čte doslova jedním dechem. Česká poezie může tento objev díla velké imaginace i výmluvnosti zatím jen závidět.

   P.S.
   Brzy po odeslání této recenze do redakce, ve čtvrtek 17. dubna Aimé Césaire zemřel. Pařížský Le Monde už následujícího dne věnoval výjimečné osobnosti, na niž se "mohl jeho lid spolehnout", hned pět článků. Nejen co do jména Aimé (= milovaný) Césaire se dočkal státního pohřbu, podle Mondu "vzácné pocty pro spisovatele". Prezident Sarkozy, který nechybí nikde, kde může zvětšit (nebo teď už jen oživit) svou popularitu, ihned ohlásil, že pojede na pohřeb. Césairův "ostrov v květech" Martinique hodlá udělat vše, aby "vášnivý oheň Aimé Césaira planul dál". A nám nezbývá než na velký český výbor z odkazu velkého básníka, ctěného Bretonem i Sartrem, čekat.
   Kdo se té práce ujme?



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)