Pražské Divadlo na Vinohradech v letošní jubilejní - už sté - sezóně po nedávném inscenování Čechovova Višňového sadu sáhlo po dalším klasickém díle, hře Ödöna von Horvátha NA KRÁSNÉ VYHLÍDCE.
Tragikomedie rakouského dramatika a spisovatele maďarského původu, napsaná v letech 1926-1927, je u nás (v překladu Josefa Balvína) inscenována poprvé. V metaforické nadsázce přibližuje rozklad aristokratických a měšťáckých vrstev rakouské společnosti, ovlivněný zánikem mocné středoevropské říše, ale i konstituováním nových společenských vztahů, kde četná slabá místa, bortící se minulé hodnoty postupně zarůstají podhoubím rodícího se fašismu.
Symbolem rozkladu starého světa je v Horváthově pojetí zchátralý venkovský hotel Na krásné vyhlídce, dotovaný uvadající a věčně opilou aristokratkou Adou svobodnou paní von Stetten (hraje ji Hana Maciuchová), která v něm za sexuální služby umožňuje přežívat skupince zkrachovalých existencí s pochybnou minulostí i současností. Hochštaplerský ředitel hotelu Strasser (Václav Vydra), slizký a cynický číšník Max (hostující Radek Holub), vraždou zatížený řidič Karel (Michal Novotný), bezskrupulózní kšeftař Müller (Oldřich Vlach) a šlechtičnin zdegenerovaný bratr Emanuel (František Němec) tvoří jakési vzájemně podpůrné bratrstvo; všichni vědí o podvodech a špinavostech druhého, beztrestnost a možnost přežití se dá koupit, všechny spojuje cynické pohrdaní hodnotami poctivého a pravdivého života.
Ten ve hře obhajuje svobodná matka Kristina (Lucie Štěpánková), která přichází do hotelu za Strasserem, otcem svého dítěte. Nabízí mu, že zapomene na všechny problémy společné minulosti a že s ním obnoví svůj vztah i spolupráci při vedení hotelu. Strasser však společně s kumpány vymyslí plán, jak se dívky zbavit. Všichni ji veřejně začnou ponižovat líčením svých smyšlených společných sexuálních dobrodružství, aby ji jako usvědčenou prostitutku měl ředitel hotelu důvod odvrhnout a zbavil se tak i odpovědnosti za společné dítě. Když ji téměř přivedou k šílenství, dozvídají se, že dívka Strasserovi nenabízí jen lásku, ale i zděděný majetek. Tehdy se sonda do jejich mrzkých charakterů stává ještě pronikavější.
Hostující režisér Michal Dočekal dal velkou příležitost hereckým představitelům, aby rozehráli své vesměs nesympatické, negativní postavy. Možná na úkor složitého textu hry, jejího hlubšího poselství. Přes znamenité herecké výkony všech zúčastněných je totiž znát dost nejednotné pojetí postav, někde přehnaná karikatura posouvá smutný a hořký autorův pohled někam jinam. Naopak režijní pokusy o aktualizaci - současný interiér hotelu, vlajka EU, jejíž osvětlení je stíháno poruchami - chtějí zřejmě upozornit, že ani dnešní svět v mnoha svých vlastnostech není zas až tolik vzdálen Horváthovu kritickému obrazu.
Autor: VLADIMÍR KOLÁR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |