Že Španělé milují fiestu věděl již Hemingway a nebyl jistě první, kdo na to přišel. Slavení fiesty může mít nejrůznější důvod. Od připomenutí církevního kalendáře přes místní zvyklosti až k politickému podtextu. Ony místní zvyklosti se mohou vztahovat jak na celé Španělsko, tak na fiesty v jednotlivých provinciích, městech, až například k fiestě slavené v jedné malé městské čtvrti. Jsou však také fiesty, které se v podstatě vážou k neopakovatelným událostem. Jednou z těchto událostí se stalo vyhlášení pozoruhodné technické památky ve španělském Baskicku za památku UNESCO. Jedná se o most, který byl zkonstruován v 80. letech 19. století a stojí a funguje v plném rozsahu dodnes.
   Suchozemec si pravděpodobně představuje most poněkud jinak než jako oslavovanou ocelovou konstrukci blízko Bilbaa, čnící nad vodou ve výšce 50 metrů a v délce 160 metrů. Po mostě se však ani nejezdí, ani nepřechází, a přesto již od počátku své existence, tedy od roku 1893, most umožnil více než 650 milionům lidí vyměnit jeden břeh řeky Nireve za druhý. Pasažéři se totiž převážejí ve vagónku zavěšeném na mostní konstrukci.
   Most dnes spojuje města Getxo a Portugalete, která mají spíše charakter výletních přímořských letovisek. Ale do nedávné minulosti tomu tak nebylo. Celý kraj vždy patřil k průmyslovým částem Španělska. I nedaleko ležící nejznámější baskické město Bilbao, které je dnes známým moderním dynamickým kulturním střediskem a jemuž vévodí Guggenheimovo muzeum architekta Franka O. Gehryho, bylo významným průmyslovým centrem se všemi negativy s tím souvisejícími. Stejně tomu bylo v celé deltě řeky Nireve, kde se prolínaly továrny s doky, překladišti a přístavišti. A tady je vlastně odpověď na naši otázku, proč se zrovna tomuto mostu dostalo cti být zapsán do seznamu kulturních památek UNESCO? Proč je vlastně tak vysoký a proč se pasažéři dostávali a dostávají takovým zvláštním způsobem z břehu na břeh? Vysoká koncentrace průmyslu znamenala také koncentraci lidí, a ti se museli dostat z jednoho břehu na druhý. Ale zároveň musely také proplouvat lodi, a podle dobových kreseb to byly lodi s vysokými stěžni. A tak vagónek s pasažéry již více než 100 let putuje z města Getxo do města Portugalete a za pár minut zase směrem opačným. Dnes je celý přesun poháněn elektřinou, když dlouhá desetiletí mu sloužil parní stroj. Strohý popis nemůže však vystihnout dojem, který tento přesun v návštěvníkovi vzbuzuje. Svou monumentálností si most nezadá s Eiffelovou věží. Je opravdu vzácné, aby technická stavba sloužila více než sto let, nepozbyla svou funkci a nestala se jen historickým exponátem byť s estetickou hodnotou.
   Své řádky jsem začala úvahami o španělské fiestě. Čtenář si jistě dovede představit, jaká fiesta se vázala k tak významné slavnosti. Přejme mostu, aby byl důvod slavit takovou fiestu třeba při 200. výročí své existence.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]