Být nejrovnější mezi rovnými, to nic není; dokazují to každodenně mnozí z nás a někdy i s nemalými úspěchy. Ale být ze všech nejkřivější, snad křivákem mezi křivými, to už něco znamená, to je prostě terno! Krásně prohnutá páteř může budit u závist davů i prachobyčejných smrtelníků. Nejprohnutější ze všech ohebných by od hodiny mohli patřit mezi lučištníky, třebaže nevím, které královské čeledi.
   Křiváci nosí po kapsách ne hrst pšenice holubům, ale nože pořádně zakřivené, aby se dobře vedená rána čepelí co nejvíce blížila bojovně zakřivené křivce. Bohužel však nemohou kolem sebe opsat kruh, natož více kruhů, aby je v konečné fázi, jak nás dodnes učí Aristoteles, nikdo nerušil.
   Křiváci mívají klobouk naražený pěkně hluboko do očí - a také tak trochu nakřivo; snad za to jejich pokroucené prsty ani nemohou. Budete-li s vášní přímo grafologickou zkoumat jejich rukopis, nenajdete jediné písmenko napsané rovně, avšak při psaní anonymů a různých udání to nevadí. Při snídani se dívají do pokřiveného zrcadla. A protože znají něco z matematiky, vědí, že dvakrát mínus znamená plus. Proto se zálibně prohlížejí, pitvoří se a v duchu si říkají, jak jim to nádherně sluší.
   Řekl bych, že se s nimi lze potkat téměř všude; na křivé stezce méně než na těch středních a zlatých cestách, jež jsou zpravidla vyspravované a udržované, byť pro přesun těžké vojenské techniky.
   Nedávno se mě ptal syn předškoláček, z čeho vlastně pijí ti oškliví páni? Z kafáčů a pohárů sotva, z křivulí zcela určitě; občas to dovedně maskují. Nemohu si ale odpustit vzpomínku na jednoho vejlupka; měl sice nos šejdrem, ale jestli se jmenoval Křivonoska, to věru nevím. Na sousedy se dobrosrdečně smál, dřel od rána do noci - a někdy od noci do rána v tzv. druhé směně, aby jeho rodina neskomírala hlady. Každého své příbuzného hned lifroval do nemocnice, aby jim byla poskytnuta náležitá péče; neznámým lidem na potkání brečel, že nemůže utáhnout provoz své malinké vily osm plus jedna, že ji snad bude muset jednou prodat, aby mohl vyplatit své sourozence. Ale jakmile uslyšel o penězích, hned se celý narovnal a zbrunátněl. "To přece nemohu dopustit!" hřímal, "abych své nejbližší zkazil mamonem. Takové hnusné křivárny bych se nikdy nedopustil. To by mě hanba fackovala, až by se mi zkřivil horní ret." A znovu se vrátil do svých kolejí, byť tu a tam praskají a lámou se ohnivým mrazem i mrazivým ohněm. Cikcak se nechá jezdit jen chvíli.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)