Nikoli politickou... Stranou literárního dění, a také bez jakékoli odezvy. Stalo se běžným úkazem, že takovým způsobem se ke čtenářům dostávají knížky plné překvapení. O poezii to platí dvojnásobně. Jako kdyby přední nakladatelské domy, zabývající se vydáváním básnických sbírek, vyznávaly jen určitý okruh poezie, určité autory. Zatím však stranou vyrůstají třeba ne vybroušené skvosty, ale pozoruhodné trvalky, poezie, která ke čtenářům promlouvá a vrývá se do jejich poetického povědomí. Agentura pro rozvoj Broumovska vydala (bez uvedení nákladu, jak je dnes běžným zvykem) dvě prosté, půvabné sbírky poezie, které jsou domovem na polské straně hranic. Básnířka a překladatelka Věra Kopecká, jedna z organizátorek a propagátorek již tradičních česko-polských Dnů poezie a editorka několika společných titulů, připravila výbor z básnické tvorby Kazimierze Burnata pod názvem ZA OBZOR (2008) a výbor ZATOULANÁ PÍSEŇ (2008) vietnamsko-polského básníka, jehož jméno zní Lam Quang My. Autor se narodil v roce 1944 ve Vietnamu, studoval v Polsku a od roku 1989 žije ve Varšavě.
Verše obou básníků znají čtenáři v mnoha zemích, nyní se konečně zatoulaly i k nám.
Burnat (narozen 1943) má za sebou pestrou publikační činnost a náleží k nejlepšímu proudu polské poválečné poezie, počínaje Iwaskiewiczem a známou skupinou básníků z padesátých let, důvěrně známe Jerzyho Harasymowicze a Mirona Bialoszewského, abychom vzpomenuli aspoň některých. Jeho poezie je nám blízká umírněnou melancholií, evokující atmosféru mlhavých podzimů a moudrých účtování. V souladu s veršem v předešlém vrůstání do březové kůry vrostl Burnat do kontextu mnohavrstevné polské poezie. Když si přiblížíme jeho cizí horizont, seznáváme, že jde i o náš horizont, že nám polská poezie mluví z duše.
Lam Quang My je tak trochu objevem. Z východoasijské poezie dosáhly u nás ohlasu dávné verše čínských a japonských básníků, stále oslovující generaci za generací, v současnosti jsou módní formy tanka a haiku. Namátkou vzpomeňme Brožkovy sbírky Do větru, nedávno se několika perličkami blýskl Slávek Hamaďák. S vietnamskou poezií se střetáváme ojediněle. Lam Quang My píše v rodném jazyce i v polštině, zprostředkovaně se dovídáme, že rád a úspěšně svou poezii osobně interpretuje a dokonce i zpívá. Což je zajímavé, nikoli však podstatné. Jeho verše překračují prostou projekci myšlenek do přírodních motivů, civilizační aspekty vyrůstají z kořenů tradiční poezie rodné vlasti. Z nejedné básně slyšíme vzdálený tón rákosové flétny, ale možná jde o mylně vytvářené, literaturou ovlivněné zdání. Nepodléhejme romantickým představám o cizích krajích, skutečnost bývá stroze odlišná. Básník píše Jsem prázdné nástupiště / Ty jsi vlak, je to však vskutku jen básnická metafora, jeho prázdné nástupiště je plné vroucnosti, emocí a křehkého stesku, otevřené vstřícnosti a všemu průzračně lidskému.
Obě sbírky vybavila překladatelka Věra Kopecká vkusnými obálkami a snovými, poetickými ilustračními fotografiemi. Jsou překvapením a prostou potěchou zároveň. je pouze škoda, že se od příležitostného vydavatele těžko dostanou k většímu počtu čtenářů, jak by si zasloužily.
Autor: FRANTIŠEK UHER
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)