Kníže - jak ministra Schwarzenberga nazvala ČT ve zprávě o jeho zápolení s Čunkem a o tom, s jakým napětím čeká veřejnost na jeho reakci na audit, který si o Čunkových financích nechala Jeho Knížecí Milost na vlastní účet pořídit (pravda je pravda, ať to stojí, co to stojí) - si prý dotyčný audit, oznámila v téže zprávě ČT, dosud nestačil přečíst, protože se »soustředil na podpis«. Podpis, svůj vlastní, a to na smlouvě o radaru.
   Výkladů tohoto »soustředění« je po ruce hned několik. Že by se rozmýšlel? Podepsat, nepodepsat? To snad, proboha, ne! Nebo že by si svůj podpis nacvičoval? Aby byl krasopisný, vskutku knížecí? Nebo snad nevěděl, zda svůj aristokratický přídomek, když mu jej ČT jednou přidělila, k podpisu připojit?
   Prostě napětí. Čekání na počin, který očistí české politiky od všeho přebíhání, korupcí atd. Aby se demokracie znovu zaskvěla jako čerstvě vyražený dukát. Vracíme se totiž do minulosti, a když do minulosti, tak se vším všudy. I s dukáty. A s knížaty, pány domácími, co budou opravdu pány, a s důchodci i nedůchodci, ze kterých budou bezdomovci. P. Čunek se o ně postará, má v tom už praxi.
   Tentokrát žádné plechové kontejnery, ale pod most, aby se tam náš pan kníže, už zase Čunkův kamarád, mohl, až pojede po mostě v kočáře, podívat a říci si: »Konečně doma.«
   Hra o českém knížeti nazvaná Čest českého aristokrata a politika aneb Spravedlnost je spravedlnost, kterou si pan kníže sám napsal a v níž si sám zahrál hlavní roli a kterou si sám režíroval v domnění, že diváci budou trnout, jak dopadne, totiž zanedlouho skončila, jak skončit musela. Žádná tragédie. Fraška. A taky už mockrát viděná.





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)