Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav, kde proud řeky stříká na dřevěnej splav. A slunce tam pálí a pořád je máj a ceny jsou stálý a lidi se maj... Waldo, Waldo, Waldemare Matuško, krásně jsi to zpíval (občas to i zahrají v rádiu, omylem asi) a my jsme tomu tenkrát i věřili, protože to tak skutečně bylo. Až na ty zatracené banány (donekonečna omílané), co byly na příděl na osobu 1 kg a výhradně v prosinci, až na to nelétání po celém světě, jako ti ptáci, až na to občas chybějící nějaké zboží na našem trhu (WC papír a pár hygienických potřeb - stalo se tak v důsledku havárie výrobny). Vzniklá situace posloužila mnohým jako terč, do kterého se strefují škodolibě i dnes.
Zahraji na smeč. Vrátím se zpět v čase jen o pár dnů: chybí vakcína na očkování proti tetanu. Bude, možná, k dispozici za pár měsíců. To je, myslím si, mnohem závažnější zádrhel než chybějící toaletní papír. Hygienické potřeby se dají nahradit, vakcínu si doma nevyrobíte. Vidíte - a národ mlčí.
Nahoru a dolů, šach a mat, vlevo a vpravo, nad hladinu a pod ni, ano, ne, ano, ne.... sbohem a šáteček, klidné dny žití... tobogánem je naše současnost. Léto je v plném proudu, doslova. Už jsem si všimla, že se jeho vrchol posouvá zpět, hned za květen. Červen už se tváří červencově. A srpen, ten už ladí do podzimu. Žňová, srpnová vedra, kde že jsou? Děje se tak v rámci globálního oteplování? Jistě že ne, pane prezidente, vaše dogma je vaší pravdou, mírně ironicky řečeno. A já chci využít vždy celý denní příděl léta až do dna. Žel okolo 19. hodiny mne magická záře televizní obrazovky přiková do křesla.
Copak se to zase dnes semlelo? Scénář je téměř dokonale den co den chronicky stejný. Vláda vládne, schvaluje a neschvaluje, hádá se a rozkřikuje, diví se a varuje, pouští hrůzu mezi lůzu (že bude ještě hůř než je). Těchto pohledů na organizovaný chaos, jímž naše vládní špičky vynikají, budeme ušetřeni. Po opětné rekonstrukci vládního sálu, zlepšení klimatizace a veškerého pohodlí pro úctyhodné zadky našich zástupců dojde k zásadní změně. Média dostanou před jednáním vlády stručnou zprávu, o co jako v ten den půjde a nato budou vykázána, nevpuštěna, aby (nedej bože) se lid nedozvěděl o slovních přestřelkách, hádkách, napadání slovním či fyzickém. Musí to být odstrašující úroveň jednání na vlády, když se odhodlala k takovému kroku. Holt demokracie - ale jen mezi mantinely! Lidu bude předložena zaobalená informace s růžovou stuhou s nápisem Ujednáno, schváleno a odsouhlaseno.
Nyní si odskočím k soukromému problému. Slovo zdražování už vnímám jako synonymum denního rituálu. Jízdné MHD v Jihlavě se od července mění. Pochopitelně směrem vzhůru. V červnu jsem si nakoupila svazek jízdenek á Kč 12. Tak zase jedna malá starost. To je tak, když "ceny jsou stálý", že, Waldo.
Zpět ke sledování televizního zpravodajství. Zírám nevěřícně na obrazovku. Zastupitelstvo jedné dědiny, říkejme jí "Z", se na sebe vrhá a pere za použití ostře nabroušené sekyrky a slzného plynu. Diskutují, no. Tedy pere se čelo zastupitelstva, ostatní sedí jako přikovaní k židlím a přihlížejí, jako by sledovali akční film. V týž den zírám nevěřícně dál. Reportáž, náhodně nasnímaná mobilem: opilý mladík fyzicky napadá jiného chlapce údery do celého těla, se závěrečným tvrdým kopancem do hlavy napadeného. Okolo stojí 5-6 mladíků, ruce založené a pasivně, bez nejmenší známky účasti či emocí, přihlížejí, opět jako by sledovali akční film. Strašně jsem se rozčílila na útočníka a ještě víc na netečnost přihlížejících. Útočník odbíhá a teprve v ten moment se jdou tyto "hyeny lidské" podívat, je-li mrtev, nebo pouze totálně zmasakrován.
Cynismus a ledový chlad jsem vnímala při pohledu na záběry zoufalého chlapce, ležícího, či spíš přepadajícího přes okraj střechy několikapatrové budovy, s jasným úmyslem - skočit, vyřešit tím své problémy v životě. Přijíždějí hasiči, záchranáři a do této atmosféry začíná skandovat skupinka přihlížejících lidí: "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!"
Jistě nenechává nikoho z vás klidným "kuřimská kauza", která plní zprávy v médiích neuvěřitelnými fakty. Jsou to skutečně fakta, nebo zlý sen o zvrhlosti nejhrubšího zrna? Je mi hanba za živočišný druh, jenž si říká člověk. Nazvala jsem současný trend doby kultem ošklivosti. Nyní k němu připojuji i kult krutosti. Žel už nejen na plátnech kin a televizních obrazovkách, ale v životě okolo nás. Krutost v nás a mezi námi. Po skončení televizních zpráv vždy hledám v čerstvé paměti, co mi oznámily pozitivního, kladného, optimistického, radostného. Většinou marně.
Ale dost o tom. Jsou prázdniny. Částečně se mění i složení zábavy televizních stanic. Současně s ukončením školního roku skončila řada nekonečných seriálů z českých dílen (Ordinace, Dobrá čtvrť) a vůbec jsem se nemýlila, kdo vysílací čas obsadí. Ano, americké akční megafilmy, nejlépe několikadílné, aby bylo na pár týdnů. Přikládám pár zdánlivě nesourodých postřehů, jak jsem je zachytila z médií. Z útržkovitých zpráv na ČR II se dozvídám, že Češi čím jsou bohatší, tím častěji cestují po vnitrozemí. Zní mi to jako novinářská kachna. Ona je vážně okurková sezóna, protože ve Znojmě už to začalo. Tradiční znojemské okurky se už tísní ve sklenicích v zaručeně pravém a originálním nálevu, ale jen u malovýrobců, tudíž i ke koupi budou k mání pouze v ve Znojmě. Karel Srp si postěžoval, že za čtení Čapkových Hovorů s TGM byl vyhozen ze školy. No, no, no, pane Srpe. O této knize jsme se běžně v hodinách literatury učili a nepamatuji se, že by byla tabu. Moc se mi líbila citace Napoleona (z pořadu Toulky českou minulostí): "Věřím v Boha ze státních důvodů". To je pěkné vyznání. Když si představím naše současné potentáty ve Svatovítské katedrále (už Havlem počínaje), jak se svatými obličeji naslouchají kázání a žehnání, sedí tento příměr dokonale. Znám případ nejmenované stařenky z Hané, která měla v kredenci v hrnečku legitimaci KSČ i růženec. Chodila na schůze i do kostela. Na otázku odpovídala: "Co kdyby, člověk nikdy neví?" Ministr zahraničí horoval za odchod Čunka z vlády, jinak hrozil podáním demise. Zkoumal, co vyslídí pověření ouřadové a vyčkával. Rozjeto to měl i na další koleji. Jakmile nebude podepsána smlouva o radaru v Brdech, hrozil demisí č. 2. Jinak mu však nelze upřít eleganci při líbání rukou dámám, úsměvy hodné protřelého světáka a švihácké motýlky u krku. Ale to je asi tak všechno. Naše další eso mezi ministry, tentokráte rodu ženského - Vlasta Parkanová, ministryně obrany (spíše válečných tažení a zbrojení) se nechala slyšet v rozhovoru s reportérem ČT. Bojovně vysunula bradu, zatřepala rusou kšticí a rozčílila se: "Řekněte mi, co má společného folkloristický soubor s armádou!" Doplňuji, že se jednalo o armádní soubor písní a tanců Ondráš, který má renomé doma i ve světě, o tradici nemluvě. Dále se hovořilo o vojenské konzervatoři s 85letou tradicí, jež vychovala řadu umělců. Také bude rušena. Armáda na ni nemá peníze. Ona je, mezi námi, má, ale potřebuje je vkládat do vybavení zahraničních misí. A já se ptám: Řekněte mi paní ministryně, co má společného moje vlast s bojem v zemích, kde nemáme co dělat, kde se vměšujeme do záležitostí cizí země, kde bojujeme za cizí (americké) zájmy! Ne náhodou se naše armáda kdysi nazývala lidovou. Vojáci působili doma, v našich potřebných misích. Byli při sklizni sena, obilí, při likvidaci velkých požárů, při povodních, při živelních katastrofách, ale i při krásných chvílích oslav lidské práce. Svými soubory pěveckými, tanečními, divadelními rozdávali radost, kvalitu kumštu, vysokou úroveň. Abychom se mohli postavit po bok agresorům a řinčet zbraněmi, musíme likvidovat "nepotřebné" a vydolovat peníze, ber kde ber. Kulturní statky se k tomu přímo nabízejí. Bože, vždyť jde jen o kulturu, nota bene českou!
A mám tu nejčerstvější zprávu: George Bush letí na OH do Číny. To je rána! Kriste pane, co budeme dělat! Jak se z toho vzpamatuje naše vláda? Vždyť tam přece bude pán Všehomíra a to tam oni nemohou chybět. Až jeho oči spočinou na české vládní garnituře, ta se zatetelí blahem. Tak ať se tetelí. A jestli Číně na OH všechno klapne, tak před ní hluboce smekám, neboť živelních katastrof, politických třenic a nenávistných úšklebků ze světa si užívá až neúměrně mnoho.
Ať je pro vás letošní léto takové, jaké má být: plné slunce, vlídného deště, červánkových mráčků, borůvkových koláčů, dobrých zpráv a především lidí, kteří vás mají opravdu rádi. To vám přeje z Vysočiny
BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)