Ještě to iniciátoři a organizátoři nového vlivného seskupení nanejvýš dynamických osobností drží pod pokličkou, ještě cizelují stanovy a efektní programové prohlášení, ale už je to tu. Dlouho zrající myšlence se dostalo výsostné formulace v síni brněnského krajského soudu. Důmyslný mistr Libor Prášil, obviněný z plagování Jana Zrzavého, ale i jiných, též módního zboží Kristiána Kodeta, podle zprávy Lidových novin se hájil tím, že se jenom "s umělcem ztotožnil"; pravil doslova: "Bylo to, jako bych si přebral jeho duši a dál tvořil."
Nuže, to je základ i heslo, jímž má (bez ohledu na výsledek soudního jednání) prý končit proklamace ustavujícího se klubu pronásledovaných, leč statečně se bránících plagiátorů. Tyto řádky píšu před vynesením rozsudku nad občanem Prášilem; případné odsouzení vybaví Klub P mučedníkem, obětí, tedy tím, bez čeho se žádná církev neodejde. Ztotožnění není právně nijak postižitelné - a může soud popírat ztotožnění s duší plagovaného malíře (spisovatel, učence)?
Takový doc. Libor Pavera ze Slezské univerzity se až tak ztotožnil s duší zesnulého badatele Františka Němce, že do své knihy Kazatel Daniel Nitsch (2003) bez rozpaků převzal rozsáhlé pasáže z jeho rukopisu, aniž jasně vyznačil jeho autorství, a ačkoli se od Pavery distancovala většina kolegů z akademických a univerzitních pracovišť, nebyl zbaven docentury dosažené na základě práce, kterou hrubě porušil etiku vědecké práce, jak konstatovalo usnesení Vědecké rady FF UP v Olomouci. Jiří Honajzer opsal roku 1995 část své doktorandské práce Vznik, vývoj a rozpad Občanského fóra ze studentské práce, ale unikl na svém pracovišti postihu, neboť prý nebylo jednoznačně prokázáno, že se jedná o plagiát, a proto je nutno osoby dotčené odkázat do občanskoprávního řízení v oblasti autorského práva. Prorektor Západočeské univerzity Ivo Budil dosáhl na své univerzitě od etického panelu potvrzení, že jeho práce nejsou plagiát, jak se to normálnímu čtenáři jeví, ale že jen citace zdrojů vykazuje závažné nedostatky, a Budil ujišťuje, že na svou akademickou hodnost rezignoval jenom proto, aby se mohl plně věnovat nově akreditovaným oborům. Kdo nevěří, ať tam běží. A Josef Milar, který si nic nedělá z očividných důkazů, že ve své knize zplagoval Strouhalovy Báje a pověsti z Litovelska, Bouzovska a Lošticka i s ilustracemi H. Šilberského, má tu drzost, že argumenty ignoruje a své autorství brání.
Proslýchá se, že právě tito jmenovaní páni díky své statečnosti a odvaze, s níž úspěšně čelí zdánlivě nevyvratitelným důkazům, mají šanci stanout ve vedení Klubu P, který má v plánu vydávat i časopis, uspořádat kurs sebeobrany pro začínající plagiátory a zřídit sekci vědeckou, (tu by mohli vést jak Budil, tak Pavera - oba si na ni prý brousí zuby a čeká se ostrý boj), výtvarnou (tady je bezkonkurenčním pretendentem na post šéfa Mistr Prášil), beletristickou (tu by mohl řídit Josef Milar), snad i sekci naučné literatury (povede ji Pavel Miškovský, nebo někdo z plagiátorů hesel vykrádaných pro kterousi encyklopedii z Teatrologického slovníku?).
Po nedobrých zkušenostech s loupením v díle autorů na výsluní, přísně střežených, exulantů nebo příliš mocných kolegů či prostě jen momentálně až moc zasloužilých bude údajně v některém z prvních zákonodárných zasedání Klubu P vydáno doporučení přednostně plagovat díla autorů, kteří se nemohou bránit (nebo které nemohou bránit vlivní pozůstalí), protože už nežijí či proto, že jsou ve smyslu prorokova proslulého výroku a přání "zatlačeni do bezvýznamnosti" a nemají kde si postěžovat nebo dokonce dojít zastání. Už se podle zpráv ověřených ze dvou zdrojů pracuje na seznamu autorů, u nichž se dá předpokládat, že nemají šanci se dovolat žádného zadostiučinění, natož odškodnění.
Vždyť převzetí jejich díla nebo jeho části do tzv. plagiátů vlastně představuje záchranu, co tam je cenného.
Současně se sestavuje i seznam soudců, kteří budou žaloby na členy Klubu P bryskně odmítat. Jako první jsou v tomto seznamu jména soudců, kteří sami byli z plagiátorství obviněni. Netřeba jmenovat, na obrazovce i v tisku se to důkladně propíralo.
A nakonec ještě další dobrá zpráva: ustavuje se už prý i Kruh přátel Klubu P, do něhož jsou vřele vítáni všichni, kdož na základě plagiátů rádi udělovali hodnosti a plagiáty nyní ze všech sil, často krkolomně omlouvají, aby neutrpěla jejich pověst znalců, kteří plagiátorům prostě naletěli, dále lektoři, kteří plagiáty doporučili k vydání a jsou za jejich zveřejnění do značné míry zodpovědni, a konečně nepostižitelní tuneláři ze sféry bankovní a podnikatelské.
Jde o vzájemnou výměnu zkušeností.
Věru není daleko doba, kdy už samo členství v Klubu P zaručí uctivou pozornost médií a zacházení, jehož se dostává celebritám; budou VIPP.
Vladimír Körner se před časem zmínil o tom, že cenám Český lev chybí už jen hymna, která by se měla jmenovat Pochod plagiátorů. Ta hymna už prý existuje a Klub P se hozené rukavice ruče chopil a do té míry se s Pochodem plagiátorů ztotožnil, že v duchu svých zásad ani nepomyslel na to, aby (to se ví že plagujícím) autorům té hymny přiznal sebemenší autorská práva.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |