Soubor třiceti povídek pojmenovaný podle titulní NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENSKÁ VE MĚSTĚ (Argo, 2007, str. 249) nám představuje Charlese Bukowského (1920-1994) jako autora, přispěvatele do undergroundových časopisů sklonku šedesátých a počátku sedmdesátých let. Kdo si pamatuje na autorovu fotografii, která zdobila zadní obálku sbírky Všechny řitě světa..., pochopí, že s touhle vizáží se jenom těžko uchází o práci, ať je jakákoli. Nejpřesvědčivěji to dokazuje povídka kid stardust, kdy se vypravěč a protagonista ukrývá za fiktivní jméno profesionálního boxera. Přeje si být zaměstnán na jatkách. Na vysvětlenou dodejme, že psaní velkých písmen a veškerá interpunkce jsou zcela v moci autora...
   Tahleta povídka s autobiografickými prvky je páteří sbírky, je součástí jednoho oddílu. Autor okázale žongluje se svým jménem (zážitky z texaskýho bordelu), někdy vypráví v ich formě a zůstává v anonymitě (3 kuřata). Oddíl by mohl být stěžejní, kdyby bylo možné zbavit se textů s vulgaritami v názvu (Šukací mašina, Dvanáct lítajících opic, co neuměj pořádně souložit, Politika je, jako byste zkoušeli ojet kočku do kaďáku, Blonďatá píča, Kundu na každým prstě). Jenomže ono to nejde! Zvlášť posledně jmenovaná povídka vyprávěná z úhlu vševědoucího vypravěče ve třetí osobě je ve své zkratce znamenitá už proto, že dialogy připomíná postavy Steinbeckových prosťáčků; k tomu si ještě přičtěme sklon k okázalému pábitelství. A Šukací mašina? Ta patří do arzenálu sci-fi, tematicky označovaného jako RUR. Stejně jako pronikavě objevná Nitroždímačka. Takže tematická i formální různorodost, těžko uchopitelná pro manýristickou šablonu.
   Když si odmyslíme motivickou jednotvárnost pohlaví a sexu, zůstanou nám pití a kecy. To vše je použitelné před sexem i po něm. V pití a kecání jde o náplň života, dominantní činnost, která se stává pro čtenáře únavnou a těžko stravitelnou. Vybočení z těchto aktivit je výhrou a slavností, jak dokazují povídky Nejkrásnější ženská..., kid stardust a 3 kuřata.
   Prvně jmenovaná těží z dramatického napětí mezi abnormalitou krásy a lhostejnou pohodlností. Její tragika spočívá v neschopnosti uchopit životní dar a proměnit ho v obapolné lidské štěstí. Kid stardust je o práci a pošramoceném sebevědomí, 3 kuřata evokují obhroublý vztah uvnitř komunity spodiny. Zdánlivé legrácky včetně "domácího" násilí jdou stranou při zásahu ochránců pořádku: ...pak ten policajt, co zaklapnul ty klepeta, řek tomu druhýmu: "já ji vezmu do výtahu, půjdeme do výtahu." a pak jsem neslyšel moc dobře, ale poslouchal jsem, jak jedou dolů a Margy ječela: "úúúúú,úúúúú, vy svině. pusťte mě pusťte mě!" a on opakoval: "drž hubu, drž hubu, drž hubu! máš, co ti patří, a tos ještě NIC NEVIDĚLA! to je... teprv... začátek!" pak fakticky zařvala.
   Čtenář Charlese Bukowského má na vybranou: buď se zahledí do autorových širších epických struktur, nebo zůstane věrný povídce. Vedle zmiňovaných souborů má možnost prolistovat Zápisky starého prasáka nebo Příběhy obyčejného šílenství. I přes monotematickou zkratku, návaznost na beatniky a Burroughse se blýskne originalitou syžetu umocněnou razancí prožitku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]