Naše literatura pro děti a mládež měla v Evropě i ve světě vždy dobrý zvuk. Tato tradice je naštěstí stále živá. Dokládají to i knihy dvou autorů, členů Unie českých spisovatelů, z nichž Michal Černík je jistě renomovanější, zatímco Michael Doubek je známější jako překladatel kubánských (u nás zamlčovaných) spisovatelů. Před loňskými Vánocemi vyšly jako vhodný dárek hned čtyři jejich knihy. Z pera Michala Černíka tři, a to Slovo, slovíčko, otevři se maličko (Axióma Praha, 2007), Tati, ty snad umíš čarovat (Dialog, Liberec 2007) a Pohádkové chvilky dětem do postýlky (Euromedia Group k.s. - Knižní klub, Praha 2007); od Michaela Doubka pak jedna, a to O sluneční panence a deštivém panáčkovi (Albert, Boskovice 2007). Každá z nich svým způsobem unikátní a zajímavá. Všechny spojuje preciznost a pečlivost vydání, počínaje knižní úpravou (Doubkova kniha na způsob rozkládacího leporela pro mladší školní věk) a konče kvalitními ilustracemi (M. Doubek si knihu ilustroval sám, M. Černíkovi ilustrovali knihy Alena Schulzová, Jindřich Kovařík a Gabriel Filcík).
Slovo, slovíčko, otevři se maličko je obrázková kniha určená dětem mladšího školního věku, případně předškolákům. Vede děti k pochopení významů slov (pojmenování) hravou dialogickou formou prozaického textu. Jen jedna kapitola je veršovaná pravidelným trochejem (Co všechno je barevné?). M. Černík nabízí čtenářům (ať dětem samotným či jejich rodičům nebo učitelům) možnost poznávat souvislosti mezi jednotlivými pojmy lidského světa, využívaje různých poetických prostředků, kupř. sémantického a gramatického paralelismu, enumerace, jednoduché konkrétní metaforiky. Autor obměňuje motivy jednotlivých oddílů barevně zvýrazněných, kupř. 1.oddíl rozvíjí motiv "začátku a konce" různých věcí lidského světa (příběh, prázdniny, provázek, ulice aj.). Na konci každého oddílu děti vybízí, aby samy přemýšlely nad významem slov prostřednictvím např. lidových frazeologismů. Stejně významnou roli jako text hrají - v dětské literatuře tomu ani nemůže být jinak - ilustrace, obrázky, barevné odlišení jednotlivých bloků (od modrého přes červené, žluté atd.), také zvýraznění klíčových slov. Obrázky a postavičky A. Schulzové na konci jednotlivých oddílů jsou dětem jistě velmi blízké, i pro dospělého čtenáře roztomilé, a nenásilně je přimějí odpovědět na kladené otázky. Autorův jazykový styl odpovídá věku příjemce; používá spíše jednoduché věty či krátká souvětí, často vkládá přímou řeč, čímž zdůrazňuje význam slovní komunikace v rodině. Knížka tak může posloužit i jako alternativní doplňková cvičebnice a čítanka češtiny pro základní školu.
Jeho další kniha, Tati, ty snad umíš čarovat, obsahuje deset vypravování hlavního hrdiny, kluka Josífka, který tráví prázdniny s "taťkou" na chalupě. Autor navazuje na tradici Oty Hofmana, Františka Nepila, Miloše Macourka a dalších českých vypravěčů. Tatínek umí vyčarovat z kmene stromu krokodýla, rozmlouvá se zvířaty, ptáky či stromy a Josífek tak zažívá fantastická dobrodružství. Všechna sjednocuje motiv pěti zvířátek či ptáků, kteří se objevují v okně chalupy a hodnotí lidský svět podle své přirozenosti. První text - Nelétající koberec - je obměnou orientální pohádky v tom ohledu, že koberec létá, když silně zafouká vítr. Autor opět rozšiřuje dětský obzor použitím metaforických či lidových obratů, které ovšem originálně mění (V Pátém dni s taťkou obměňuje obrat "zakousnout se do něčeho" - ve vypravování se nejprve buchty zakously do Josífka i taťky.). Užívá spíše syntaktické parataxe s převahou souřadného spojování slov a vět, dětského vyjadřování založeného především na dějovosti (slovesech).
Pohádkové chvilky dětem do postýlky jsou veršované pohádky, se sdruženým nebo střídavým rýmem; i krátká čtyřverší mají vtipnou pointu (Uštěkaná pohádka), autor obměňuje s humorným nadhledem klasické pohádky, kupř. v Honzově latině se Honza rychle naučí opět česky, když ho maminka "vzpamatuje" studenou vodou. Knihu uvádí čtyřverší: "Klíče od pohádky / každý jednou držel v ruce. / Jejich zacinknutí lidi nutí / odemykat srdce." Pohádky jsou vynikající četbou pro nejmenší děti, ale mohou si je přečíst pro pobavení i dospělí. Pro ilustraci uveďme několik titulů: Jak starosta pohřbil vodu, Pohádka o slavném jedlíkovi, Pohádka o důležitém vynálezu, Pohádka z pustého ostrova aj. Jedná se vlastně o výbor z autorových nejlepších pohádek za dvě desítky let s ilustracemi G. Filcíka, které text velmi vhodně doplňují. K nim autor ovšem přidal řadu nových nepublikovaných textů.
Kniha Michaela Doubka O sluneční panence a deštivém panáčkovi je roztomilý a duchaplný příběh s pohádkovými motivy (panáček musí panenku vysvobodit z moci zlé žáby, dobro a láska vítězí nad zlem a krutostí), psaný formou nepravidelného daktylotrochejského verše se sdruženým rýmem. Ocitujme část poetického textu: "Pavoučci spřádají jemné nitě ,/ aby z nich utkali krajkové sítě / jak rozpletených copů pramínky / chytající mušky a zašlé vzpomínky." A právě vzpomínky na dětství hrají v tomto příběhu velice podstatnou roli, napomohou vítězství dobra nad zlem a znovunalezení se deštivého panáčka a sluneční panenky. Také zde je nutno ocenit malebné a originální ilustrace samotného autora, jejich zhlédnutí "...hladí po těle i po duši," citujeme-li jeho slova. I Doubek přiměje dětského čtenáře (ale i dospělého, který knihu dítěti čte) zamyslet se nad základními hodnotami našeho světa - silou přátelství a lásky.
Kdo tyto knihy věnoval svým dětem pod vánoční stromeček, neprohloupil.
Autor: ALENA VOLKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)