Mezi inspirativní nakladatelské projekty první republiky patří bezesporu Světová knihovna Nakladatelského družstva Máje, která tvorbou představovala laureáty Nobelovy ceny za literaturu, a v oblasti domácí produkce pak několikasvazkový Výbor z krásné prózy československé. V roce 1931, kdy vyšel svazek Němci v českých zemích, o němž bude řeč, ještě nebylo zcela jasné, kdo aspiruje na místo klasika a kdo zatím zůstává na okraji. Z třiadvaceti autorů budou českému čtenáři známi především Max Brod, Franz Kafka, Egon Ervin Kisch, Gustav Meyrink, Reiner Maria Rilke, Adalbert Stifter a Franz Werfel. V zasvěcené předmluvě uvádí Pavel Eisner, že do projektu kvůli nedostatku místa nebyli zahrnuti kupříkladu Robert Musil, Leo Perutz nebo Karl Kraus. Čtenáře, který bude marně vyhlížet jména Johanessa Urzidila a Hermanna Graba, pohotově ujistíme: neměli napsáno! Přitom autory spojuje nejen Praha jako místo zrození, ale také útěk před nacisty do Spojených států. Zatímco Urzidil musí bojovat o holou existenci, Grab se živí jako hudební interpret a na dřívější literární činnost nenaváže. Šestačtyřicetiletý umírá...
Když v roce 2000 vydalo nakladatelství Primus prózu Městské sady a jiné povídky (přeložili Anna Nováková a Jindřich Buben, str. 168) stal se Hermann Grab (1903) pro většinu čtenářů objevem. Přitom Městské sady anotované jako román vyšly poprvé a naposledy už v roce 1935. Urzidilova převážně povídková tvorba zahájila vítězné tažení po Evropě v padesátých letech minulého století. Českému čtenáři tak neunikly cykly Pražský triptych, Hry a slzy nebo Kde údolí končí. Tematická různorodost a dynamika Urzidilových povídek je v ostrém protikladu s Grabovou technologií statiky okamžiku. Je to patrné už ze zvolených názvů: Městské sady, Advokátní kancelář, Oddech na útěku, Svatba v Brooklynu. Není divu, že i taková událost jako je nacistická okupace Československa se odehraje mezi řečí. Koncipient doktor List nepřišel hned první den do kanceláře, a když se neobjevil další den, vysvětlila to vše paní Kratznenauerová: "Pokusil se utéct, ale nepovedlo se mu to, a tak teď sedí." A se smíchem dodala: "To byl taky jeden z těch komunistů."
Obdobné je to se zatčením a sebevraždou majitele kanceláře doktora Klappa. Ten je pro změnu žid. A když se objeví možnost dramatického napětí v úvaze pochyb, dojde k připomínce zástupné činnosti. Slečna Kleinertová se jistě mohla zeptat, proč tedy právě teď, když už je Říše tak šťastná a silná, se zdají její nepřátelé tak nebezpeční, ale dostala opět dopis od italského institutu... Nejinak je tomu i v povídce Oddech na útěku; smrt pana Erlicha v Lisabonu se udá jen tak mimoděk při čekání na víza do Spojených států. Tam nakonec odjíždí paní Erlichová sama. A když se přece podaří kritikovi doktoru Kornovi dosáhnout země zaslíbené, má na poznání Spojených států amerických dva dny. V noci se stane obětí loupežného přepadení v Central parku. Jeho smrt zůstává zcela ve stínu Svatby v Brooklynu.
Dá-li se porovnat nesrovnatelné, pak Urzidilova povídka Poslední zvonění obsáhne zničující vliv peněz, vstřícnost některých českých děv vůči německým okupantům a nakonec svrchovanost vyřizování účtů mezi pokrevně příbuznými.
Hermann Grab je zapouzdřen mezi svojí vrstvou bohatého měšťanstva; s tou se slovy Sándora Máraie nezadržitelně řítí do záhuby. To mu však nikterak nebrání, aby si v nejdelším textu (Městské sady) nestřihl postavu pubescentního Renata, věrnou postavám Roberta Walsera z přelomu 19. a 20. století. Kultivovaný jazyk požitek z jeho próz ještě umocňuje a přispívá k obohacení pohledu na německou literaturu v českých zemích.
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)