Ve sbírce Doždot - Déšť vydané v makedonském haiku (klasické japonské trojverší o 5-7-5 slabikách) nabízí básník a povídkář Cane Andrejevski (1930 v Kratovu) - a Ivan Dorovský v zrcadlovém převodu do češtiny - úvahy a sentence o dešti a jeho vztahu k člověku, vztahu radostném i smutném: »Bože můj milý! / Déšť chycený v okapu / vesele zpívá«, »Ani jsi nesel, / ani nebudeš sklízet / K čemu je ti déšť«, »Prší - v tom slunce! / Tobě se přikazuje: / plač a usměj se«, »Déšť - to je voda /.Lidská krev však nikoli. / Zem to dobře ví.«
Ivan Dorovský uzavírá výklad v knížce k básnické tvorbě v 46. mezinárodním festivalu poezie v makedonském městečku Struga (srpen 2007) inspirativním haiku v makedonské poezii, zejména v tvorbě C. Andrejevského, citátem: »Těm, kteří se budou ptát, proč si zvolil námět deště, autor odpovídá Epilogem: »A proč zrovna déšť? / Nu, a proč zrovna život? / A smrt - proboha proč?» Sbírka 211 číslovaných haiku oddělených od českého rytmu trojverší o dešti jihoslovanskými ornamenty ilustrátorky Dagmar Dorovské je již šestadvacátým »dítkem« Společnosti přátel jižních Slovanů (nakladatelství František Šalé - ALBERT Boskovice, léto 2007).
Sotva v Praze sprchlo, představila jsem Doždot v makedonské azbuce návštěvě ze Sibiře, osmadvacetileté angličtinářce a franštinářce Tatjaně. V téže chvíli se totiž v jejím rodném Omsku proměnil déšť - podle internetu - na rampouchy, panoval mráz o síle minus 26 stupňů.
Následovala představa kontrastu mezi nikde nikým nepodporovanou možností vystavit na veřejnosti například ornamentálně vyzdobenou Knihovničku poezie, prózy a dramatu jižních Slovanů obdobně jako výstavu »Nejistot« amerického umění 3. tisíciletí v galerii Rudolfinum v Praze 1 sponzorovanou řadou mediálních partnerů. Dokonce i Česká pojišťovna a.s. podpořila doprovodné programy (komponované prohlídky, edukativní program pro školy, semináře pro vyučující a další zájemce atd.) »s důrazem na možnost využít program pro tvorbu tématických plánů v oblasti Umění a kultura Rámcových vzdělávacích programů«, byť výstava coby »současný rafinovaný, ale i diskutabilní stav amerického umění a kultury« je ve skutečnosti - podle mého názoru - urážkou skvělé budovy Rudolfina i zdejší bývalé pracovny T. G. Masaryka (katalog výstavy se tu prodává za 420 Kč vedle jiných »divů« kultury, např. česko-anglického vydání knížečky Václava Havla Pižďuchové za 268 Kč).
»Všímejte si krásné výzdoby na stropech galerie, jsme tu kvůli budově,« chlácholila jsem učitelku ze Sibiře fotografující americké »reálie«: obrazce o »negativní schopnosti«, o »tančícím stroji«, instalaci »Těsto na běžícím pásu«, instalace o konci umění jako stohy plechovek od rozličných nátěrů, stovky totožných plastikových hlav rozložených na podlaze (některé hlavy padly), devět oběšenců, z toho třem hlava ještě neodpadla, zato všem čnějí z kalhot údy, darmo mluvit a raději nefotografovat, jak mi cudně zašeptala do ucha Sibiřanka. Prý mají v Rusku dostatek kontrastů - bez vulgárností a obscénností - pro výchovu v oblasti Umění a kultura.
Kvůli kontrastu jsem ji ovšem zavedla na výstavu Mikoláše Alše, zatímco souznění s mladou Amerikou nacházela v četných vandalských čmáranicích po celé Praze.
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |