Není žádné dobro a zlo,
jsou jen dobré a špatné obchody.
Anonym
Dnešní školská reforma v mateřských a základních školách začíná přípravou rámcových vzdělávacích programů. Jestliže v minulosti řídilo školy prostřednictvím závazných učebních plánů, osnov a metodických příruček ministerstvo školství, současný osnovný (kurikulární) dokument je vysloveně rámcový, protože každá škola si má vytvářet vlastní konkrétní vzdělávací obsah. Pojetí jednotlivých předmětů, jejich obsahu a rozsahu není striktně stanoveno, postavení některých předmětů je znejistěno. Látku dosavadních předmětů je možno podle mezipředmětových vztahů rozmanitě slučovat a přeskupovat. Dějepis např. je možno včlenit do tématiky občanské výchovy. Výchovu společensko mravní (novou terminologií »sociálně etickou složku edukace«) představují tzv. průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Enviromentální výchova, Mediální výchova.
Uvedená hesla abstrahují od obsahu, deklarují záměr vést žáka k» řešení problémů a rozhodovací dovednosti«. Žák se podle instrukcí k tvorbě rámcových vzdělávacích programů učí »respektovat a uplatňovat mravní principy«. Je ovšem na místě otázka, kde vezme žák kritéria pro svá »řešení« a »rozhodování«, pokud si neosvojí určitý - mimo něj nebo nad ním stojící - normativní systém?
»Průřezová témata« postrádají vazbu na konkrétní historii, tradice, kulturu, normy a ideály naší společnosti. Odpovídají tak porůznu proklamované koncepci »bezhodnotového postoje k edukační realitě« a odsuzují učitele i žáka k povrchní »komunikaci« na úrovni novinářských klišé místo odpovědného společného hledání pravdy, dobra, spravedlnosti a krásy pro život člověka v přítomné době.
Víme, že i bez školy a bez učitele se žáci nějakým způsobem formují. Sociální realita, vzory a příklady rozdělení majetku a moci, chování elit, vliv masově sdělovacích prostředků, to všechno působí na samovolné utváření životního názoru dětí a mládeže. Ukažme si to na malé výzkumné sondě. Během let jsem na školách různého druhu a stupně kladla svým žáků otázky: Jaký chceš být? Čeho chceš v životě dosáhnout? V odpovědích se přirozeně zračí proměnlivý »duch doby«.
A tak mi učňové v 50. letech svěřovali, že chtějí dokončit školu, vyučit se, najít dobrou práci a hodnou ženu. K neobvyklým přáním patřilo vyniknout v kopané, získat slávu ve fotbale, stát se fotbalovou hvězdou (v okresním měřítku). Našel se i pubescent, který chtěl »být pěkně oblečen, a to výstředně«. (Na vysvětlenou čtenáři, který 50. léta nepamatuje: výstředním oblečením mínil chlapec tzv. texasky, plátěnou napodobeninu džínsů, a k tomu pestrobarevnou košili. Takové oblečení školy žákům zpočátku zapovídaly.)
V té době nejedna dívčinka na základní škole chtěla být v duchu dobových preferencí traktoristkou nebo dojičkou, později učitelkou, lékařkou nebo kosmonautkou. A jak jde čas, dnes je v oblibě zaměstnání kadeřnice a kosmetičky, náročnější dívky touží po povolání modelky či striptérky a v skrytu - být tak »superstar« nebo se aspoň »zviditelnit«.
Budoucí zdravotní sestry před listopadovým převratem se chtěly dobře osvědčit ve své profesi a mít »spokojený rodinný život«. V 90. letech se ze dne na den objevil nový sen: »Život svobodný, toulavý, bez ohledu na konvence; co nejdéle zůstat nespoutaná povinnostmi k dětem. Žít v lásce a svobodě. Dělat si, co chci...« Zaznívá tu ohlas televizních reportáží o mladé generaci. Mladík: »Co je teď hlavní na cestě do Evropy? Svoboda. Rodina - to jsou závazky, omezení svobody. Ne, nechci založit rodinu.«
Nedávno na jedné soukromé škole ekonomického zaměření uvažovali posluchači (kolem 20 let) o štěstí: »Štěstí je mít víc, než mají druzí. Mít hromadu peněz. Mít spoustu peněz. Mít tak miliardu dolarů. Mít všechno, nač si vzpomenu. Mít absolutní moc...« Ovšem jsou mezi nimi i takoví, kteří chtějí »být sám sebou, rozvíjet v sobě to nejlepší, vlastním přičiněním dosahovat cílů,« a ve shodě s tradicí, »aby se naši za mne nemuseli stydět«, anebo »aby naši mohli být na mne hrdí«. Tehdy byla těchto rozumných odpovědí většina.
Loni jsem se na téže škole sešla - ve skupině zřejmě ambiciózních budoucích manažerů - s orientací již vysloveně individualistickou, egocentrickou a utilitaristickou. Ze dvou třetin neuznávali jiné kritérium, než je ekonomický zisk a jeho maximalizace za každou cenu. Neomezené zvyšování konkurenceschopnosti, manipulativní reklama, všeobecná prodejnost a koupitelnost, i lichva, ba i podvod získává absolutorium. »Podvedený měl přece svobodu nedat se napálit!« A »korupce je normální« a jakékoli omezení - např. principy trvale udržitelného života nebo mezilidské solidarity - je prý nepřijatelné. Všechno je dobré, co zvyšuje zisk. »Když budou bohatí ještě bohatší, i chudí budou méně chudí.« Kritiku centralizace ekonomické a politické moci na úkor demokracie a humanity pokládali za nepochopení nového společenského řádu, který je produktem nových technologií, a tedy přirozený a nutný. »Lepší je být dravec než kořist.«
Ale co je ještě vážnější, to je odraz doby v názorech posluchačů doplňkového pedagogického studia. Místo aby se učitelé a vychovatelé snažili čelit morálnímu marasmu dneška, kapitulují před ním: »Nejsou respektovány mravní normy? Vždycky je lidé porušovali, proč by to dnes mělo být jiné?« »Je to jako doba zániku říše Římské.« »Snad až lidstvo dopadne až na dno té žumpy, snad se vzpamatuje.« »Televizní reality show, která nezná bratra? Ohledy? Altruismus? Jak zpozdilé! Konkurence je přece podmínka pokroku.« »Brutalita, vulgárnost a obscénnosti na obrazovce? Bez námitek. Vždyť přece - po tom je poptávka!« Z uvedených názorů vyplývá, že proti destruktivním vlivům jsme bezmocní.
Jenomže my víme, že i poptávku je možno vytvářet. A školy, jako »dílny lidskosti«, by přece měly vytvářet poptávku po humanitních hodnotách. J. A. Komenský říká: »Nebude konce zmatků tohoto světa, dokud lidé nebudou rozlišovat věci nezbytné a zbytné, cenné a bezcenné, a dokud se nepřestanou hnát jako stádo ne tam, kam se má jít, ale tam, kam se jde.« A co na to Rámcové vzdělávací programy? Mlčí. Respektive nabízejí »prázdné rámečky«. Čím je kdo naplní?
Autor: STANISLAVA KUČEROVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)