Počátkem devadesátých let minulého století jsem putoval s blokem a fotoaparátem po slavných vilách republiky. Poznal jsem, že jsou nejprůkaznějším rodným listem země, do níž jsem se narodil. Okouzlily mne stavby Dušana Jurkoviče v Praze, v Brně, v Luhačovicích. Zlákala mne zdevastovaná Vila Primavessi v Olomouci, necitlivě rekonstruovaná Zátkova vila v Českých Budějovicích. V jedné ze slavných vil jsem měl štěstí se na několik dní dokonce ubytovat; bylo to v Žáčkově rodinném domě v Brně.
Ctil jsem ty, kdo zachovali nejenom oblečení, ale i duši, interiér. Se zájmem jsem sledoval urputný boj o uchování Loosovy vily v Praze 6. Proklínal jsem v Praze 5 statné muže z Ukrajiny, kterým chorý český mozek v roce 1998 přikázal, aby se sbíječkami v ruce rozbíjeli útroby vily Milana Hodži (posledního ministerského předsedy první republiky) a jeho zcela ojedinělý speciální nábytek na jím oblíbené pánské klobouky, včetně buřinek. Znejistěl jsem stavebními "rodinnými" vánicemi kolem metropole a po celé vlasti, které si v panelákovém přískoku vpřed a k zemi postavili negramotní zbohatlíci ve stylu bundesdomů a logisticky montovaných barabizen.
Za čas jsem z celého srdce přivítal zřízení stálé expozice Slavných pražských vil v Trmalově vile v Praze 10-Strašnicích, kterou tu zřídila mladá agentura Foibos. S obavami jsem pak po léta sledoval návrhy některých po výdělku zběsilých radních přeměnit ji v komerční Night Club, čili bordel. Dokonce vše dospělo tak daleko, že tato expozice byla Městskou částí Praha 10 likvidována v důsledku změny pronajimatele. Až pravda nakonec zvítězila a iniciátoři se vrátili podruhé do stejné řeky.
Teď již autoři nápadu svůj tehdejší záměr monumentálně rozšířili do velkorysého projektu nakladatelské a výstavní činnosti - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska - a do této chvíle dali na pulty knihy Slavné vily Prahy, Prahy 5, Brna, Jihočeského, Olomouckého, Jihomoravského a Zlínského kraje. Představili svůj záměr na výstavách v Národní galerii (Slavné pražské vily poprvé pohromadě) i v jednotlivých místech. Předností je, že se komplexního záměru ujali odborníci a instituce - mezi nimi Rostislav Vácha, Zdeněk Lukeš, Radomíra Sedláková, Pavel Zatloukal, Jan Sedlák a další, Národní památkový ústav, Národní technické muzeum, muzea, galerie, úřady krajů, měst .
Editoři v průběhu své záslužné práce obohatili záměr aktualizací o kapitolu objektů 2. poloviny 20. století a současné architektury, za níž se nemusí nikdo stydět. Celý projekt je rozložen na léta 2007-2009 a zahrnuje 13 výpravných publikací obsahujících popis vil a rodinných sídel v každém jednotlivém kraji České republiky od poloviny 19. století do současnosti, včetně desítek výstav a prezentací. Aktéři chystají souhrnné knižní vydání dvoudílné reprezentativní publikace Slavné vily Čech, Moravy a Slezska.
Ocenění zasluhuje grafická výprava všech dosavadních publikací. Ke cti slouží poznámkový aparát, jmenný rejstřík, připojený průvodce po slavných vilách, vycházkové výlety...
Málokdo z majitelů však dovolil autorům projektů nahlédnout do nitra slavných vil; příčina je nabíledni, u mnoha by mohlo být uvedeno, v kolika případech byly v posledním sametovém a něžném období vykradeny a zdevastovány. Když přežily meziválečné období, protektorát, proklínaných čtyřicet let... Dveře k loupežím a drancování otevřela až nevyhnutelná a neviditelná ruka trhu. Nelze se tedy divit, ale nelze ani ukrývat hlavy do písku.
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |