Jestliže se doufá, že tvůrčí práce zachrání svět, pak je nutné takovou prací svět neustále civilizovat, inspirovat, povznášet...! Tak se stalo, že na pražském a středočeském přátelském setkání asociace rusistů rusistka Zdena Fraňková připomenula letošní 120. výročí narození Bohumila Mathesia - 14. červenec 1888 (tedy narozen bez jednoho roku v den stoletého výročí dobytí Bastily, čehož si prý náležitě považoval). Pocházel ze zchudlé proletářské rodiny, kdysi podnikatelské. Otec byl z evangelického rodu, matka katolička. Na filozofické fakultě studoval češtinu a franštinu. T. G. Masaryk ho podnítil ke studiu ruštiny. Literární začátky B. Mathesia jsou doloženy v jeho válečné poezii, ve sbírce Verše o mamince, lásce a smrti, pozdější verše vyšly v Lyrickém intermezzu až r. 1940 a verše z pozůstalosti (Mathesius zemřel 2. června 1952) vydal pod názvem Babí léto (1959) jeho nejvěrnější žák na fakultě, Zdenin manžel prof. PhDr. Jiří F. Franěk, CSc. Sbírku básní Symfonie světa se mu ale vydat nepodařilo...
B. Mathesius je velmi známý jako autor mnoha ohlasů čínské poezie, které vydával od r. 1925, dále 1939, 1940, 1949. V doplňovaném a vždy vzorně uspořádaném vydání existují ve vydáních z pozůstalosti, kterou B. Mathesius výslovně svěřil právě J. F. Fraňkovi. Naposledy vyšly Zpěvy staré Číny (Vyšehrad 2002), z nichž Z. Fraňková citovala s připomenutím výboru z pozůstalosti z r. 1988 a zájmu o čínskou poezii - volné překlady, parafráze, ohlasy i u dalších našich interpretů čínského ducha; naposledy například výbor Ohlas Li Poa (OFTIS Ústí nad Orlicí 2008), který připravila těsně před svým skonem Zdenka Bergrová - výbor vyšel v dárkové úpravě s barevnými ilustracemi Věroslava Bergra a byl přítomným představen.
Mathesius pod vlivem 1. světové války »přinesl obraz Číny zmítané a vyděšené válkou, Číny něžných a milostných meditací, poezie téměř vždy pointované« - podle Fraňkova doslovu s názvem Česká píseň z čínských luhů v posledním vydání 2002. Franěk výslovně zdůrazňuje Mathesiovu snahu »vidět válku jinýma očima«. Proto zařadil co nejvíce z válečné poezie čínské s poznámkou: »...i když představa o čínském básnickém duchu je asi jiná, což nepochybně i dnes více konvenuje vkusu současné doby. Ale bylo by to zkreslení Mathesia«. Jakýkoli pokus o uspořádání užšího výboru při stálém boji kolem Mathesia o »náležitý« překlad a původnost díla považoval Franěk za »nadlidský úkol«. Své zhodnocení Mathesiova citlivého a velmi pečlivého vztahu k staré čínské poezii opírá o vůbec nejkrásnější vyjádření Františka Hrubína o celé řadě čínských básní: »... patří k nejlepším, co mám rád z české poezie. Jsou to básně české, nic mne nezmýlí podtitul a nějaké to rozkošné cizí jméno, a dálkou, která je mezi námi a jejich první vlastí, roste jejich půvab u nás...«
Z. Fraňková vycházela z předpokladu, že je prozřetelné oživovat i u východně zacílených rusistů (i spoluobčanů kamkoli zacílených) nejvýchodnější dávnou kulturu jako nedílnou součást paměti lidstva. Bohumila Mathesia představila jako výsostného publicistu, břitkého polemika, který několikrát stál v čele Literárních novin, později dlouho oslavovaných, jako odborníka známého z mnoha přednášek i mimo Karlovu univerzitu, kde po válce vedl literární rusistiku a byl nadšeně přijímán svými žáky. Ostřílenými intelektuály a čtenáři je uznáván také jako vynikající překladatel z němčiny, franštiny, norštiny, dokonce i latiny, takže zdaleka ne jen jako překladatel z ruštiny, například v novém Slovníku rusko-českých literárních vztahů (OFTIS Ústí nad Orlicí 2008) je v seznamu překladatelů u Mathesiova jména připojeno na třicet jmen ruských spisovatelů a básníků, u jména jeho ženy pouze dva... (slovník byl přítomným představen).
Ruská a sovětská literatura se stala Mathesiovi osudem a Fraňkovi se stal osudem Mathesius: »Také Mathesiovy překlady z ruštiny vyvolávaly ohlas velmi často, ať už překlad Gogolova Revizora, moderní a tak i inscenován Jiřím Frejkou, Suchovo-Kobylina, revolučních veršů Blokových (Dvanáct) a Majakovského (150 000 000), či naopak s velkou invencí překládaných veršů Jeseninových, kritizovaných »revolučními« literáty; ať to byl dále překlad Šolochova, Šklovského či Borise Pilňaka.«
Výbor z Mathesiových teoretických prací, hlavně z doslovů a předmluv vydal J. F. Franěk pod názvem Básníci a buřiči (1975) a přehled sovětské literatury, který Mathesius odpřednášel na filozofické fakultě, vyšel celkem třikrát jako skriptum. Knižní vydání, přes všechny pokusy věrného žáka Fraňka, datované od r. 1968, nikdy nevyšlo.
Komentuji ve zkratce, že buřičství není vhod dříve ani nyní. Kéž by se Zdeně Fraňkové podařilo sdílející zdvojený osud Mathesius-Franěk dovést jejich knižní odkaz do vděčných rukou dalších generací žáků!
Přednášku oživila členka České asociace rusistů Z. Fraňková vzpomínkami spisovatelky Heleny Šmahelové na »lidský profil« B. Mathesia v archivovaném časopisu Výběr 3/1979, zakončenými básní Li Poa, jejíž přednes pochopili přítomní jako pozdrav nejen učiteli Mathesiovi, ale i jeho žáku Fraňkovi, jenž býval vždy nadšeně přijímán na setkáních rusistů kdekoli a kdykoli. V pětaosmdesáti zemřel 30. prosince 2007:
Na bílém loži probouzím se
tich,
svítí to měsíc - či sem napad
sníh?
Pozvedám hlavu: hledím na
měsíc,
skláním ji; myslím na zem
otců svých.
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |