Tento nový pohled, o němž bude řeč, představuje ve skutečnosti výzvu k přehodnocení některých již ustálených tvrzení o slovanské prehistorii. Jde o výzvu, která zazněla na historicky první vědecké konferenci, jež se uskutečnila v Sankt Peterburgu pod názvem Předcyrilovská slovanská písemnost a předkřesťanská slovanská kultura. Na tomto vědeckém shromáždění, které se konalo pod záštitou Leningradské státní univerzity A.S. Puškina, se účastnili vědečtí pracovníci Ruska, Ukrajiny, Polska, Srbska, Slovinska, Itálie aj., byly předneseny výsledky vědeckého bádání, které revidují či zpochybňují , co až dosud příslušné nauky hlásají o písemnosti a kultuře Slovanů v antické době a ranném středověku. Předně bylo odmítnuto notorické tvrzení, že Slované získali svoji písemnost až v 9. století našeho věku zásluhou cyrilometodějské mise. Jak vyplývá z oficiální informace o práci konference, k takovému závěru se dospělo na základě lingvistických a archeologických výzkumů a také solidní analýzou dochovaných řeckých, židovských, egyptských a římských textů, z nichž vyplývá, že slovanská písemnost a kultura zanechaly své stopy v Evropě, Asii, Africe od nejstarší doby včetně oné, která předcházela řeckou i římskou civilizaci. Dobu slovanské písemnosti sice nelze přesně vymezit, ale účastníci konference přijali jako orientační určení zápisy, které se zachovaly v archeologickém nalezišti Lepenský vir, jehož počátky sahají do doby osm tisíc let př.n.l. Další, již pokročilejší etapu představuje vinčanská kultura z druhé poloviny 6. tisíciletí př.n.l. Pro bližší orientaci připomenu, že se Lepenský vir nachází na břehu Dunaje v místech, kde byl sevřen skalním masivem Železná vrata před vybudováním zdejší hydrocentrály. Při zemních pracích na této stavbě byly objeveny pradávné unikátní předměty a záhadné skulptury, které mohly tvořit jakési kultovní místo. Vinča se nachází nedaleko Bělehradu východním směrem rovněž u břehů dunajského veletoku. Původní archeologické naleziště odhalené v r. 1908 dosahuje hloubku kulturní sloje přes 10 metrů a rozlohu deseti hektarů. Následným výzkumem bylo odhaleno, že vinčanská kultura zahrnovala rozsáhlé území v prostoru dnešního Srbska, Rumunska, Bulharska, Makedonie a dalších lokalit Balkánu, zasahovala i do střední Evropy a také do Malé Asie.
Na konferenci byly ke stanovenému tématu předneseny desítky odborných referátů.
Vesna Pešičová (Bělehrad) se zabývala vinčanským písmem, o kterém její otec Dr. Radivoje Pešič dokázal, že jde o slovanské (srbské) písmo, které bylo převzato také Etrusky v Itálii. O tom, že tyto písemné projevy měly společný vztah, svědčí kromě jiného skutečnost, že současná srbská cyrilice obsahuje 22 vinčanských a etruských písmen.
Božidar Mitrovič dokazoval, že slovanská abeceda je nejstarším písmem, jehož rozvoj se odvíjí od Lepenského viru, což dokládají nálezy na dalších archeologických nalezištích, počínaje Vinčou a desítkou dalších míst na území Srbska, kde jsou stopy prvních znaků praslovanského písma.
Zajímavý příspěvek zaslal konferenci z USA (San Francisco) prof. Dr. Ivan Vukčevič, který představuje jeho vědeckou práci o Srbech na území dnešního Německa a Itálie v době antiky a o vzniku srbského státu v severní Itálii po rozpadu Římské říše v 5. a 6. století.
Slobodan Jarčevič (Bělehrad) informoval o analýze textu "Spis o národech" byzantského císaře Konstantina Sedmého Porfirogenita (má jít o jediný dokument "dosídlení" Slovanů na Balkáně v 6. století), ve kterém odhalil nezdůvodnitelné rozpory, což vede k závěru, že se jedná o vatikánský falzifikát, který byl napsán s cílem, aby se pravoslavní Slované představili coby uchvatitelé cizích území, a nikoli jako starousedlíci na Balkáně. Jarčevič dokazuje, že Slované (Srbové) naopak byli starousedlíky nejen na Balkáně, ale také v Panonii i na území dnešního Rumunska.
Účastníci konference z Ruska a dalších slovanských zemí obraceli pozornost na fakt, že slovanští předci jsou v literatuře evropských historiků, což nekriticky přebírali i slovanští historici, charakterizováni jako nestátotvorný živel, jako nestálé skupiny, které se neustále stěhovaly a loupily. Tvrdí se o nich, že šlo o nomádská plemena. Proto také byli negramotní a neměli žádnou kulturu. Něco takového bylo označeno za účelová tvrzení, která se snažila prezentovat Slovany v nepříznivém světle. Tvrzení (v západní literatuře) o nomádském charakteru života Slovanů bylo vyvráceno poukazem na potřeby nomádů, vyžadující neustálé stěhování na určitém území za novými zdroji vody a pastvy pro dobytek, což na největší části ruského území možné není, neboť tam zima trvá i půl roku a přehánění dobytka na nová pastviště to znemožňuje.
Prof. Dr. Valerij A. Čudinov (Moskva) nejpřesvědčivějším způsobem vyvrátil tvrzení o stěhování Slovanů v 7. století na Balkán a do střední a západní Evropy. Na základě archeologických nálezů prokázal, že Slované žili na veliké části dnešního Německa již v době před našim letopočtem a proto nemohlo dojít v 7. století n.l. k jejich stěhování, jak se tvrdí v oficiální historiografii všech evropských států. Upozornil také na nálezy slovanských bohů na více místech.
S největším překvapením vystoupil na konferenci italský historik T. D. Ticijano, který hovořil o minojské kultuře na Kypru, jež je řazená do období asi 2000 př.n.l. Její vysoká vyspělost je všeobecně známá, jen o jejím původu existují četné dohady. Někteří historici jí připisují řecké znaky, někteří předřecké. Platon připsal minojskou civilizaci Atlantidě. Existuje mínění, že Kypr byl osídlen Egypťany. Tuto starou civilizaci, kde se nacházely paláce chlazené vzduchem a protékající vodou, italský historik Ticijano označuje za slovanskou. Odvolává se na italské filology, kteří v nalezených nápisech z Kréty , jež se zachovaly na stěnách objektů, na předmětech, na zbraních aj. rozpoznali staroslovanské písmo. Tento badatel jistě nemůže být podezírán z nějaké náklonnosti ve prospěch Slovanů, jak jsou přečasto obviňováni srbští nebo další slovanští historici a filologové.
Kongres přijal výzvu všem vládám a akademiím věd slovanských států, aby oficiální historie Slovanů byla podrobena kritickému posouzení s přihlédnutím k nejnovějšímu vědeckému poznání. Práce účastníků kongresu budou publikovány. Současně bylo usneseno, že se mezinárodní konference na stejné téma bude konat každoročně.
Autor: JAN HROBAŘ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |