Necelý rok uplynul od vydání posledního románu Paula Austera v New Yorku a český čtenář má možnost jeho BROOKLYNSKÉ PANOPTIKUM zhodnotit. Vydal Prostor, 2007, přeložila Barbora Punge Puchalská, str. 261.
Místo pětice knih, které u nás vyšly, připomeňme scénář k filmu Kouř s rázovitými figurkami kolem jedné trafiky. A zde se přes charakteristiku Kouře dostáváme k názvu románu. Většina z nás si pod názvem panoptikum nejspíš představí muzeum voskových figur nebo hříšné lidi Města pražského, nicméně může jít i o různé anomálie, což potvrzuje Slovník spisovného jazyka českého, když mezi nejvýznamnější atrakce panoptika uvádí dvouhlavou opici. Že jde o název opodstatněný, dosvědčuje úvodní věta: Hledal jsem místo, kde bych mohl v klidu umřít.
Hlavní hrdina, šedesátník Nathan Glass, opustil místo pojišťovacího agenta, se zákeřnou chorobou udržuje vyrovnané skóre, přežil rozvod a nemůže si zvyknout na chladné pohrdání své dospělé dcery. Aby dal svému směšně smutnému životu nějaký smysl, rozhodne se pro sepsání anekdot, přebreptů, nehod a podivuhodných událostí, všeho, co by se vešlo pod velkolepý název Zápisky o lidském panoptiku. Své zkušenosti chce rozšířit na příbuzenstvo a dál, ještě dál...
Jako na zavolanou potká v zapadlém antikvariátě třicetiletého synovce a vypravování může začít. Není nic snazšího než z Toma Wooda učinit ústřední postavu, zpovzdálí ji sledovat a v čase potřeby její aktiva náležitě usměrnit. Sympatický Tom na sebe nabaluje další postavy a samosebou nesmlčí pohnutou minulost svého šéfa. Jestli někdo do panoptika patří, pak je to antikvář Harry Brightman alias Harry Dunkel. A když dojde k zádrhelu ve smyslu příčina - následek, zapracuje prostě náhoda.
Tok vyprávění je tak nepřestajně reaktivován a řítí se kupředu. Kam? Téměř v závěru knihy je Nat hospitalizován s podezřením na infarkt. Ale dovolte zvítězit srdeční příhodě, když jste překonali rakovinu... Takže nezbytné vyšetření a domů!
Když jsem vyšel na ulici, bylo právě osm hodin, osm hodin ráno 11. září 2001 - pouhých čtyřicet šest minut předtím, než do Severní věže Světového obchodního centra narazilo první letadlo... Ale zatím je pořád ještě osm hodin, a jak tak kráčím ulicí pod tou zářivě modrou oblohou, jsem šťastný jako ještě nikdo přede mnou. Dodejme, že se Nat těší, až k sobě přivine Joyce, až se znovu ocitne uprostřed blízkých, které zařadil do svého panoptika. A nic se nestane, když prozradíme, že mu během krátkého pobytu v nemocnici uzrál v hlavě projekt na založení firmy, která by vydávala knihy o zapomenutých lidech. O těch slavných už toho bylo napsáno dost. V panoptiku se zaskví epizoda ze života Ludwiga Wittgensteina, příběh o kajícnosti a touze po odpuštění, které mají oblomit dceru Rachel. Také na našeho Franze Kafku dojde, když selžou všechny prostředky, jak zvítězit nad tajemnem kolem Lucy. Vyprávění o panence je trefné, funkční a koresponduje s dějem. Na své si přijde E. A. Poe, pravda - až po smrti.
Závěrem: Třicet kapitol využívá pro pojmenování fejetonovou zkratkovitost (Kuřácká, O lidské hlouposti) nebo sugeruje předznamenání (Naše holka aneb Coca-Cola, to je ono). Kapitola Co bylo dál odkazuje k barvitému ději a pohnutým osudům, s nimiž se čtenář může identifikovat.
Autor znovu přesvědčil, že dokáže napsat příběh bez podbízivosti a laciných efektů, zkrátka a dobře - Vzhůru do Brooklynu!
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |