Klíče k městu
(úvod ke sbírce Písecká domovní znamení)
Někdo má to štěstí, že vyrůstá v Písku. Například Karel Sýs. Písek totiž není jedno z českých měst, Písek je exotické město, které sem zabloudilo odněkud od Středozemního moře. Je to město Stříbrného větru a Měsíce nad řekou, město, jehož génia loci utvářeli básníci: Písek měl nejen svého barda Fráňu Šrámka, ale i svého veršujícího uzenáře Josefa Václava Jabulku.
My, kteří máme tu smůlu, že jsme odjinud, můžeme Písečanům závidět nejen nejstarší český most, který statečně odolává povodním i zubu času, ale i kamenné stádo starých domů ozdobených domovním znamením. Ach ty svatá zvědavosti, jaké příběhy se asi odehrály v domě U slona, U netopýra, U sádrové dámy nebo U zlaté trubky? A jaká tajemství skrývá dům U dvou růžiček, U mouřenína anebo U dvou tisíc?
Jaký div, že Písek nikdy neměl nouzi o své básníky. Po Šrámkovi přišel Karel Sýs. Sýs miluje tři P - Paříž, Prahu a Písek - ale Písku je nejvěrnější, neboť je městem jeho dětství a mládí a také městem jeho básnického probuzení. Písek je vlajkovou lodí jeho poezie, zakotvenou na zlatonosné Otavě a připravenou k vyplutí za dobrodružstvím. Karel Sýs dobře zná historii svého města a o píseckých domovních znameních by mohl spatra proslovit vlastivědnou přednášku. Je však především básník obdařený bujnou fantazií, lovec metafor, cestovatel na stroji času. Domovní znamení mu nejsou úctyhodnými pamětihodnostmi, nýbrž klíči, jimiž se odemyká duše města. Musíte ovšem umět rozluštit tajemství vtesané do kamene, musíte umět zaslechnout ozvěnu dávných příběhů, musíte vědět, kdy v parku tlučou slavíci a v kterých oknech s kvítkovanými záclonkami přebývají zdejší múzy. A to Sýs ví a umí naprosto suverénně.
Když se začtete do Píseckých domovních znamení, poznáte trochu jiné město, než jaké vám nabízí turistický průvodce. Objevíte Písek Karla Sýse a budete mu za tu básnickou exkurzi vděční, stejně jako já.
JIŘÍ ŽÁČEK
Kamenná zoologická zahrada
(doslov)
V Písku jsem se nenarodil, ale žil jsem v něm od šesti let, hustě popsán východočeským Kostelcem nad Orlicí. Cítil jsem se v Písku nešťastný a hledal jsem styčné body, které by mne vrátily do přetržené minulosti. Na břehu Otavy u městského ostrova stál osamělý stožár elektrického vedení se strženými dráty. Odnikud nikam. V hodinách tělocviku nám sloužil za start a cíl přespolního běhu. Rozpomněl jsem se na sloup v kosteleckých lukách, sloup s podobným osudem, a město se mi přiblížilo.
Fráňa Šrámek v doslovu ke Stříbrnému větru bránil čtenářům, kteří chtěli porovnávat Písek skutečný a Písek románový: "Všeho s mírou, pánové, neukazujte mi na nikoho a na nic prstem, neběhá se po týchž nohách ulicí a v knize."
V této knížce se naopak prstem ukazuje a mezera mezi realitou a básní se smrštila na minimum.
Mám rád reálie v próze i v poezii, mám rád, když hrdina románu i hrdina lyrické básně žije na přesně označené adrese, v ulici se jménem a v domě s číslem... I tak zbude pro autorovu i čtenářovu fantazii místa dost.
Proto miluji domovní znamení.
Miluji znamení exotická - lva, slona a loď v ulicích suchozemského města v mírném pásmu, ležícího na 49=18?21?? severní šířky a 31=48?41?? východní délky od ostrova Ferra ve výšce 365 metrů.
V šesté třídě jsme přenášeli klokana z horního gymnázia do dolní devítiletky na Alšově náměstí. Vycpaný antipod, poprvé a naposledy v drsném klimatu, zíral skleněnýma očima do výkladu optiky.
Písecká domovní znamení nakreslil František Doubek. Nesešli jsem se nad knihou poprvé, v roce 1969 ilustroval moji první sbírku Newton za neúrody jablek. Poznali jsem se ve věku, kdy se uzavírají nejpevnější přátelství.
Zvykl jsem si psát básně bez plánu. Ale teď - a za to vděčím Františkovi - jsem se naučil psát na zakázku. Napočítali jsme skoro padesát znamení a na každé se musela dostat báseň, jinak by se projekt zhroutil.
Nejdříve přišla na řadu znamení důvěrně známá. Do domu U slona jsem chodíval pro abc, paní trafikantka mi ho schovávala, věřila, že jsem příbuzný oblíbeného primáře Süsse. Nevyváděl jsem ji z omylu a slon mi odpouštěl, ale kůže se mu pohoršeně krabatila.
Pak přišla chvíle znamení, kterých si všimneme, teprve když zakloníme hlavu. Kupodivu nevzhlížíme nad sebe tak často, jak by výšky zasluhovaly.
Tak jsem spatřil nad vchodem do OÚNZ, bývalé občanské záložny, kam jsem nechodil s vkladní knížkou, nýbrž s angínou, orla zatínajícího spáry do parapetu v prvním patře, teprve v sedmatřiceti letech.
Práce nad knihou přerostla v dobrodružství paměti a všímavosti.
Majitel domu U dvou růžiček otloukl fasádu, bál se, že se ocitne v knize a bude ho okukovat památková péče.
Písečané si ukazují prstem.
Písecká domovní znamení jsou však především knihou básní a knihou kreseb. Realita s poezií si nepřekážejí, ale ani kniha s tak regionálním jménem není bedekr.
Výtvarná podoba si řekla o podobu básnickou, o čtyřverší. Někdo věří, že čím je báseň delší, tím je obsažnější. "Čtyřverším Pegasa moc nepotrápíte," varoval jistý kritik. Rozhodně odmítám trápit zvířata, a tedy i Pegasy.
Co mi dal Písek? To, doufám, vyznám v knize, kterou právě dopisuji na stroji. Bude to román - vzpomínka, román - paměť, román - utkvělá představa.
Kdysi jsem strašně toužil odjet z tohoto města. Vracel jsem se vkleče a nic jsem nenacházel na svém místě. O ztrátách a nálezech jsem napsal čtyřverší U zlaté trubky. Dům s tímto znamením trčí, osekán demolicemi, v Gregorově ulici pod číslem 125/8:
Troubil postilión a koníci běželi k nivám
polapen rodinnou péčí toužíš jinam
Ach žít znovu na boží účet nesít a nežnout
chráněn maminčinou pastí teplou a něžnou
K. S.
KAREL SÝS
U zelených mládenců
Sedmkrát jsem byl nevěrný
sedmkrát pytlačila v cizím vřesu
sedmkrát jsme se rozešli...
Zůstal jsem věrný lesu
U monogramu
Řeknu-li á musím říci bé
hlavně nezapomenout babičku
Učila mě před 1. B
zavázat boty na kličku
Babyka býti bydlet byt
vyňatých slov se nedovtípíš
Odtud mi vyběhly naproti
Rychlé šípy
V tomhle domě jsem nebydlel
mizí bývalá slova
Nahoře Bydžov Přibyslav
a dole - Přístav volá!
U dvou panenek
Když jsem já šel tou Putimskou branou
skolily mě dvě panenky jednou ranou
Proč panenky proč na mě tak zhurta jdete?
Takhle ani jedna moje nebudete!
U svatého Floriána
Dneska má panenko dnes mi shořel svět
chci tě ještě jednou uvidět
Uhas má panenko uhas srdce mé
či se až ve věčném chladu sejdeme?
U čtyř švadlenek
Švadlenky celého světa
nesvedou rozpárat steh
kterým jsem navždy zašit
v těch ohmataných zdech
Daleké kraje křičí
Rozleť se! Všeho nech!
Nesvedu rozvázat uzel
tam vzadu na křídlech
U Kodla
Ob týden peru vzpomínky
na zrezlé valše
souhvězdí zapadlá v paměti
Mikoláše Alše
U bílé růže
Zde by měly kvést růže
básník sem složil hlavu
Připoutejte se a nekuřte
teď hučí motory jeho splavu
U koulí
Kdysi hvízdaly tu koule Švédů
a stříbrný vítr vískal vlasy septimánek
Dnes se básníku už nebojuje kamením
a tvé prsty nerozčešou ani vánek
U zeleného hada
Marně vzpomíná si na lesk ztraceného ráje
a v tlamě drží scvrklou křížalu
Ale Evy každým rokem dorůstají
Kdo jim tedy poví že jsou nahé?
U dvou pávů
Jen hrdost zůstává - pýcha se vypaří
a než bys řek?
pyšnou princeznu si vezme zahradník
zbude ti paví skřek
U Jeřábků
Za zdí s jeřábky
plete ti paní Jeřábková první svetr na míru
Je podzim - její prsty stydnou
a svetr začíná hřát
U rozverného chlapečka
Na zdi se prochází chlapeček
bez holčičího doprovodu
Žít v Bruselu obklíčen Japonkami
čural by zlatou vodu
U zlatého ořechu
Chceš aby dřevem voněl svět?
Máš chuť u vína posedět?
Toužíš zvát dívky do postele
a vést si prkenně a skvěle?
Hodláš se vrátit s kostmi z hor?
S důvěrou obrať se na Hikor!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)