Nemá význam skrývat, že je pro mne potěšením číst detektivní prózy Františka Uhra (nositele Ceny Daniela Strože a Unie českých spisovatelů za rok 2007), to jsem ostatně prozradil v několika recenzích, které jsem na jeho texty napsal v minulých letech. Do tohoto jasně vyhraněného žánru přinášejí zvláštní atmosféru, jsou drsné a zároveň citlivé, pravdivě vypovídají, kam se posunuje život v naší konzumní společnosti, kdy často znamenají víc peníze, movité majetky a moc než životy lidí (zvláště těch prostých), ale současně je třeba obdivovat vyhraněný jazyk, jímž jsou napsány - čistý, úsporný, odlehčený jemnou ironií, která mu dodává náboj - stručně řečeno, je na něm patrné, že je autor i aforista a básník.
   I proto Uher nepotřebuje takové množství slov jako jiní autoři, letitá zkušenost mu velí, aby se nezabýval něčím, co nemá se samotným dějem nic společného. V prózách je vše, co v nich být má a znovu musím opakovat, že Uher je detektivkář, který v našich českých poměrech jen těžko nachází konkurenci. Leckdo mi na toto mé tvrzení může namítnout: „Co také může napsat přítel o příteli?“, ale buďte v klidu, takovéto nebezpečí nehrozí; kdyby nebyla pravda, co vyslovuji, určitě bych vydání knihy přinejmenším přešel mlčením.
   Knihu SMRT NA OKRAJI MĚSTA vydala Nava Plzeň zjara 2007. Jedná se o soubor sedmi povídek různé délky (Smrt na okraji města, Tesknící měsíc, Evidentní motiv, Člověk člověku vlkem, Bázeň, Interval rozpadu, Naposled smrt), jenž znovu prokazuje autorův jemný cit pro detail a zavádí nás mezi už známé aktéry jeho dříve zveřejněných textů. Jsou to například soukromý detektiv Radim Hasil, vrchní inspektor Gavura, inspektoři Čemus, Plevák, Just a další, kteří bojují se zločinem s plným nasazením, ale ne vždy uspějí tak, jak si představovali. Navíc jdou od případu k případu, protože zločin v naší zemi má stále zelenou a bude to tak až do doby, kdy se vyrovnají síly a lidé zodpovědní za tento stav přestanou pouze mluvit a přetaví své mnohokrát opakované sliby v činy.
   Děj detektivky a jeho vyústění se nemá prozrazovat, ale čtenář se má na co těšit, povídky jsou zalidněny postavami všech možných i nemožných charakterů a hlavně v každé jde opravdu o hodně. Uher se navíc nespokojí s pouhým popisem události, ale v rámci možností proniká do psychiky svých hrdinů, často třeba jen náznakem nám je představuje takové, jak do kterého případu zasáhli.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]