Žijeme v bludišti. Jedni jsou pro ně vybaveni plánkem, instrukcemi a batohem, do kterého ukládají, co cestou posbírali, a ostatní, kterých je o hodně víc, jen bloudí a bloudí a z kapes jim padá, co si sebou vzali. Ti první mají navíc k dispozici i ponaučení, na kterých cestách se toho, co jiným vypadlo z kapes, najde nejvíc. Většinou k tomu dochází ve Velké privatizační aleji.
   Do zdravotnických alejí se platí vstupné. Ten, kdo v nich sbírá peníze, ministr zdravotnictví, triumfuje: ubylo zbytečných (!?) návštěv u lékařů.
   Věřit se mu moc nedá, ubylo-li návštěv, vybralo se míň vstupného, a o peníze mu jde především. O zdraví už o hodně míň. Stačí nahlédnout do čekáren ke zjištění, že tam sedí většinou staré a starší osoby, které dnes neobracejí na dlani stokoruny a desetikoruny, nýbrž koruny, a obracely by i haléře, kdyby ještě platily.
   Na ministerském prohlášení je zajímavá jistota, že ubylo návštěv zbytečných. Byly zbytečné, protože k nim nedošlo? Protože ti, co k lékaři chtěli jít, lékaře nepotřebovali? Nebo na ni prostě neměli? Neuskutečněná či odložená návštěva lékaře může ovšem znamenat zhoršení onemocnění s následky, jimž mohla včasná diagnóza zabránit. A označení »zbytečná návštěva« může pronést jen lékař, a aby to mohl učinit, musí jej ovšem dotyčný pacient předtím navštívit.
   Ministerská statistická jistota, že z počtu pacientů ubyli ti, kteří do něj nepatřili, je ohromující. Chtít po pacientovi, kterému není dobře, aby si návštěvu dobře rozmyslel, protože by jeho pocit nevolnosti nemusel odpovídat žádné nemoci, je popřením společenské role lékaře. Pan Julínek by si měl být vědom, že těch několik »ušetřených« miliard si od pacientů jen vypůjčil a že by je měl do poslední penzistovy koruny penzistům a pacientům vyúčtovat. Říci, že jdou ve »prospěch specializovaných center a těžce nemocných«, je vyhýbavé tvrzení, je třeba uvést kterých a kdy. Jinak to není žádné konkrétní vyúčtování. Všichni by měli vědět, v jakém stavu se tu nachází bludištní eufemismus »střet zájmů«, kteří lékaři a ministerští pracovníci jsou majiteli lékáren a pojišťoven a ordinací a všech dalších finančních pastí, jichž je bludiště plné. Jestliže tu nejde o nic jiného než o peníze, pak všichni, kterým vypadly z kapes, mají právo vědět, kdo je zvedl. Jsou to totiž, pane Julínku, jejich peníze. Nálezy se vracejí.
   Právě ta nejvýnosnější z privátních cest se jmenuje Zdravotnická a kupodivu nevede ke zdravotnickému středisku nebo k nemocnici, ale ke hřbitovu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]