TAŤÁNA KRÁLOVÁ
Konspirace
Padlý strom obrůstá,
pyšní se inkognitem,
líbni mě na ústa
ve chvíli před úsvitem.
Procitnu k pořádku
do šípků otrhaných,
schovám tě do řádků
zbytečných, nutných, planých.
l l l
Laskavý polštář tvého hlasu
mě ukolébá do spaní,
samo se sklapne ostří času -
tak vítězí i bezbranní.
Paprsek
Punčošku pro nás rychle pletla
kmitavá zář a zlatý pel...
Neoprášit se z toho světla!
Je jenom jednou na příděl!
Sedlina
Nápadný poklid, skryté chvění
je bez úniku do smíchu,
co nám jen prostře rozednění,
když noc se tratí potichu -
a potom trpce nesmířena
zasedne u dna kalichu!
Zásoba
Ze dnů čeřených vánkem hlasu
střídá si klubko náhody
do mezer mezi smotky vlasů -
dýchají za nás pod schody!
Vánek proměny
Jak samet ožívá
kůže chlazená dechem,
řetízky slin
se točí v kole slasti,
ten vánek rozrazil
zprudka veřeje očí -
dvířka od bývalé,
už nepotřebné pasti.
Ulička
Pro špalír studu
z očí stlačených chladem,
svinutých záclonou
po bok sčísnutých třásní,
záznamem zbudu
kmitaným ze dne na den
třepeným do vlásků
z rozčesávaných básní.
Na propadnutí
Nebát se toho, že tě ztratím,
je jediná věc,
kterou se učím od začátku,
pořád jen cvičím prstoklad,
a když se konečně vyrve melodie,
je to zas jásot,
že tě mám!
Konečná
Na hřbitově jsou spolu od toho,
aby tu ještě spolu nějak byli,
ne aby se spolu nějak domluvili,
aby se ještě spolu líbali...
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)