Koho to potkáváme ve vlaku, na tratích, u cest a u krajin, které nás míjí a které míjíme my? A na nádražích toho všeho cestování? Několikrát mne již nesl vlak do míst, jimiž jezdím pravidelně tolik let - do Soběslavi. Město se vždy ohlásí vysokou, štíhlou věží. Tady žily moje dvě tety. Častokrát jsem s nimi prochodil celé jejich město ve spanilé rovině. Město tiché, s dnes již bohužel likvidačně ztichlou Ladovkou, ale i s odjakživa tichou Lužnicí. Kolikrát jsem otevíral pestré stránky leporela nejen mých blízkých živých i mrtvých z těchto míst? A kolik let, předlouhých let, se navršilo na ten den, na ten jeden malý, nepatrný kratičký den, kdy obě mé tety stály na nádraží a mezi nimi drobný, osmahlý mužík. Náhle se tam odněkud přicvrnkl. A ty tety volaly nespoutaně, skřehotavě a hlasitě do okénka našeho vlaku, který měl ještě dosti času k odjezdu: »To je pan Tunis, Tunis!«
Vykláněl jsem se a dozvěděl, že ten pán je správce školy. Celý den ty tety hledal a čirou náhodou se před naším odjezdem u vlaku sešli. Moje matka se tomu smála a ten správce Tunis, který se někde poflakoval a nebyl k zastižení, se usmíval opáleně jako opravdový Afričan. Tety vykřikovaly stále hlasitěji a posedleji ono cizokrajné jméno Tunis. A šily sebou přitom, jako postižené tancem sv. Víta. A i dnes, po několika desetiletích, kdy se to vše odehrálo, když jedu přes Soběslav, stále vidím v duchu onu humornou příhodu. Ty dvě tetky ve stařeckých hábech a mezi nimi mužíčka - trpaslíčka s podivným jménem. Ta bizarní trojice, její vystoupení, podobající se herecké scéně naivního divadla, vzbuzující tehdy všeobecnou pozornost. Nelze zapomenout.
Vím, že již dávno si ty tři z nástupiště odvedla smrt. Nikdy jsem se ani nedozvěděl, kde, kdy a jak je pohřbil čas. Čas a smrt, požírači a pohrobníci celých generací, pracují rychle, přesně a nesmlouvavě. Kosí celé ulice a jiným sněhovatí vlasy, zchromují nohy, páteře, berou jim pohyb, nebo je zlobí slinivkou či jim nasadí raka.
Jaké podivné, pomyslné fotoarchivy potkáváme a nalézáme tam, kde je chceme mít a vidět. Nemá pravdu Gustave Flaubert, když si ve svém deníku (vpravdě pokladu moudra) zapsal: »Jaký jsem odjel, takový jsem se vrátil, snad s méně vlasy na hlavě a s více krajinami v ní.«? Zbývá jen dodat: s krajinami skutečnými - i s krajinami lidí. Je to podivuhodný, ale i samozřejmý syndrom. Stále hledáme, stále se někam vracíme - a nikdy tyto cesty nebudou uzavřeny. Proč nám paměť vrací jen tak docela málo z našich prožitků a to ještě nesystematicky, chaoticky, náhodně, těkavě a často jen mikroskopické marginálie. Proč se vracíme často zapomenutým vlakem, aby nás jiný vlak po jiných kolejích (jak je pravdivé, že se protínají v nekonečnu), odvezl opět jinam, dopředu. Jinou cestou k jiným nádražím.
Magičnost návratů... Proč o tom přemýšlet. Je to marné, zbytečně marné, nikdy tu souslednost nepochopíme, není to v naší moci. Proč každou vlídnost nahrazuje hrubost, každý cit surovost, každou lásku nenávist, každou něhu sprostota. Kolik špatných věcí se vtlačí do našeho života. Věcí cizích našemu já, věcí, vsunutých tam proti naší nejen slabé, ale i silné vůli. Bolest se stává, pokrucuje člověka, bezcitnost přichází bohužel také samozřejmě jako po dni noc a po noci den. Stále se to opakuje, to nekonečné střídání dobra a zla a zla a dobra. A je nám cizí to, co jsme nepochopili, nemohli či nechtěli, či dokonce někdy ani nesměli pochopit. Většinou pochopíme teprve tehdy, až to prožijeme, pocítíme, procítíme. Pochopení se nás pak zmocní cele a plně, až to s námi zacloumá jako s třískou vichřice a odnese nás do zcela jiných, neznámých krajin našeho bytí.
Jen sami sebe pak můžeme obžalovat ze všeho, co jsme na sebe nechtěně zvědavostí a touhou po poznání přivolali. A naložili si na záda a putujeme obtěžkáni s tím břemenem jako nešťastný Atlas. A krása, i ta hluboce ponořená jen do vzpomínek - že nás v životě opustila, nebo jsme ji vůbec nepotkali? »Krásu dává teprve perspektiva dálky,« napsal jednou F. X. Šalda. A tak nám nezbývá, než se za tou dálkou často i bezcílně prodírat...
Autor: KAREL AKSAMIT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |