Když v šedesátých letech začala vycházet edice Magnet, vzbudila zaslouženou pozornost, věnovala se převážně literatuře faktu a většinou přinášela objektivně pojaté, erudovaně napsané publikace, podložené skutečnými událostmi (Cílek, Ivanov, Ströbinger), překlady fiktivních, v cizině hodně čtených a spíš dobrodružně pojatých příběhů se špionážním charakterem (Cheyney, Ambler), objevily se kvalitní příběhy detektivní (Simenon). Edice však postupně ztratila původní charakter, obsahová náplň a literární úroveň některých svazků nebyly - zdvořile řečeno - právě třpytné.
Počátkem devadesátých let došlo k pokusu vrátit edici na knižní trh s původní tváří, zabloudila však v záplavě podobných titulů, navíc se uchylovala k reedicím, nejenom vzhledem k nepřehledné situaci na knižním trhu postrádala šanci na dlouhé přežití.
Třetí pokus učinila Pražská vydavatelská společnost společně s nakladatelstvím Epocha a vykročila správnou nohou. V sympatické úpravě vypravila na pouť za čtenáři první svazky obnovené edice Magnet. Literatura faktu však stále bloudí na nepřehledném lánu, až příliš často nedbá objektivity, která by měla být jejím základním stavebním kamenem, až příliš často nápadně prozrazuje politickou orientaci autora či vydavatele. Vedle kvalitních a naprosto objektivních děl se přiživuje mnoho prací problematických, nejednou černobíle viděných výkladů různých událostí, zhoubně dezorientujících čtenáře vydáváním bestiálních vrahů za hrdiny, ať již jednotlivců nebo různých vojenských uskupení. Pod pláštíkem literatury faktu se ke čtenářům dostávají také regionálně pojaté spisy a spisky, většinou nepříliš kvalitně napsané a pojaté hrubě subjektivně, často připomínají neseriózní "vyřizování účtů" jednotlivce s jednotlivci, kteří se nemohou hájit. Rozhodně ne stejným způsobem. Pokud již dávno nevkročili do lovišť, z nichž není návratu.
Jako kapka svěží rosy pak působí první svazek nové edice Magnet, práce zkušeného matadora (nejen literatury faktu) Romana Cílka, výstižně nazvaná AGONIE (s vročením 2007). Zaujme již účelnou, přitažlivou grafickou úpravou a doplňujícími fotografiemi. Zabývá se událostmi z konce druhé světové války na českém území, zločiny ustupujících a již vlastně poražených německých vojsk, klade do souvislosti tragický osud obyvatel několika míst. Ploština, Prlov, Třešť a Velkém Meziříčí patřily mezi poslední terče zběsilé pomstychtivosti. Roman Cílek vychází ze svých starších prací, připravovaných na základě setkání s několika přeživšími přímými účastníky, využívá nejnovějších poznatků vydávaných zpřístupněnými archivy, volí úspornou, věcnou fabulaci. Je záslužné připomínat události z období německé okupace v jejich skutečné podobě. Zejména v době, kdy jsou značně opomíjeny. Jak málo příběhů z období druhé světové války (zejména tématicky vycházejících z domácího odboje) mohou diváci vidět na televizních obrazovkách! Když pomineme několik nepochybně kvalitních, atraktivně natočených amerických válečných velkofilmů, je to žalostný počet. Už tím získává obnovená edice Magnet na významu a Cílkovou Agonií naznačila správný směr. Autorem druhého svazku KASAŘ DVOJITÝM AGENTEM je Otto Hora. Zabývá se kontroverzní postavou Angličana, který se stal dvojitým agentem a prokázal vlasti neocenitelné služby.
Protagonista příběhu byl nesporně spíš dobrodruh než člověk motivovaný uvědoměním a vědomím občanské odpovědnosti, ale i takoví lidé (často právě takoví) prokázali na pozadí válečných vřav mimořádnou statečnost. Čtenář možná chvílemi zapochybuje o plné hodnověrnosti příběhu, ale buďme shovívaví, přiznejme podobným knihám právo na jistou dávku licence k mírné nadsázce. Třetímu pokusu edice Magnet přejme po šťastném vykročení dlouhou cestu, možná by ji zviditelnila pravidelná periodicita. Především však absolutně objektivní přístup
autorů jednotlivých knih. Literatura faktu by se neměla opírat o zkreslování, retušování či drzou lež, škodí tím sama sobě, ztrácí hodnověrnost. Vždyť pravda je vždycky jenom jedna a často se skrývá kdesi uprostřed. Není vždy příjemná, učesaná podle představ a přání jednotlivce, někdy hladí proti srsti nebo rovnou zatne drápek, nemohou ji však clonit scestné manipulace se skutečnostmi.
Cílek a Hora tou cestou vykročili, věřme, že se stejnou cestou budou ubírat i další svazky edice Magnet (o Mussolinim a Allanu Pinkertonovi).
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |