Poněvadž nemilosrdně ubývá těch, kteří strávili na Univerzitě Palackého svá produktivní léta, mezi něž patřím i já, chtěla bych stručně vzpomenout tak rychle uplynulé doby, prožité na olomoucké alma mater, a to především v souvislosti s mým pracovištěm, které jsem v červnu roku 1990 musela opustit.
Vrátím se do 60. let minulého století, do doby vzniku literárněvědných dnů Václavkova Olomouc, kterých jsem se také já mohla organizačně zúčastnit.
Podnět k uspořádání těchto konferencí vyšel od Václavkova dlouholetého vědeckého spolupracovníka v oboru folkloristiky, muzikologa prof. Roberta Smetany. V roce 1958 napsal prof. Smetana do Tvorby článek nazvaný Václavkovské vzpomínání. Uvedl v něm, že by se 5. březen, úmrtní den Bedřicha Václavka, měl stát pracovním dnem naší literární vědy, splněných již úkolů i výzvou k dalšímu tvořivému rozvíjení marxistické uměnovědy a vůbec práce kulturně politické.
Se zřetelem k této iniciativě vypracovali členové katedry českého jazyka a literatury Filozofické fakulty Univerzity Palackého podrobný návrh na uspořádání literárněvědných dní pro rok 1960 i rámcový plán pro léta příští. Rozhodli se 1. Václavkovu Olomouc uspořádat v roce 15. výročí osvobození Československa Rudou armádou, v době, kdy si literárněvědná a kulturně politická obec uvědomovala - jako před lety S. K. Neumann -, že v lidově demokratické republice by se Bedřich Václavek jistě stal prvním literárním kritikem socialistickým, že by byl na jednom z prvních míst jako vědec i učitel.
Jak uvádí v Actech universitatis Palackiane Olomucensis Jaromír Dvořák, který se stal s romanistou prof. J. Š Kvapilem, vedle už zmíněného prof. R. Smetany, spoluzakladatelem konferencí Václavkova Olomouc, neměla by být vzpomínka na B. Václavka spojována se smutkem, spíš by zde měla být snaha v duchu Václavkově věnovat program olomouckého zasedání ústřední otázce vztahu umění a společnosti, a to se speciálním zaměřením na zlidovění umění, na jeho demokratizaci, zaměřit se vedle referátů obecnější, metodologické povahy i na příspěvky rázu materiálového a analytického.
První konference VO se konala na Filozofické fakultě UP ve dnech 4. a 5. března 1960. Své závažné referáty přednesli významné olomoucké osobnosti Robert Smetana, J. Š. Kvapil a Oldřich Králík; zasedání literárněvědeckých dní pak pozdravila Jaroslava Václavková, tehdy ředitelka Památníku národního písemnictví v Praze. Téhož dne vystoupili v diskusi prof. Antonín Sychra, prof. Jaroslav Mandát a prof. Josef Polišenský. Program literárněvědných dnů pokračoval 5. března společným referátem Jaromíra Dvořáka a Zdeňka Filipa a referátem doc. Aloise Sivka.
Diskusní příspěvky byly otištěny v té podobě, jak ji sami autoři písemně zredigovali.
Václavkova Olomouc neměla okázalý ráz; měla charakter pracovní. Chtěla vytvořit dělný kolektiv pracovníků a příbuzných oborů - literární vědy, hudební vědy, folkloristiky, historie, filozofie a estetiky. Nechtěla se omezovat pouze na členy FF UP , nýbrž počítala s širší spoluprací; proto se její pořadatelé obrátili s pozváním na zástupce Československé akademie věd, Slovenské akademie vied, vysokých škol a institucí. VO se tak chtěla vyhnout provincionalismu, usilovala o rozvoj nejvýraznější pokrokové tradice města, v němž za buržoazní republiky, navzdory maloměšťáctví, klerikalismu a nacionalismu, revolučně pracovali marxistický literární vědec a komunista Bedřich Václavek, divadelní režisér Oldřich Stibor i mladý dirigent Vít Nejedlý. Cílem pořadatelů bylo přání, aby se literárněvědné dny VO staly platným činitelem při vytváření jednotné fronty pracovníků z oboru společenských věd v současné etapě dovršování socialistické kulturní revoluce. V příštích letech se konaly konference VO za mezinárodní účasti (SSSR, NDR, Polska a Maďarska).
Tato setkání sledovala funkci socialistického umění a kritiky, proces zlidovění, úlohu tradic a průbojů i průkopnických osobností naší kultury a kulturního dědictví a byla spojena s celostátními regionálními výstavami, s pořady studentů, s divadly malých forem i edicemi příležitostných tisků.
V roce 1964 byl z podnětu již uvedených R. Smetany, J. Š. Kvapila a J. Dvořáka vybudován Kabinet B. Václavka jako mezikatedrového pracoviště Filozofické fakulty UP s umístěním v prostorách Filozofické fakulty, Křížkovského 10.
V roce 1968 byla z kapitulského děkanství na Václavském náměstí přemístěna do Kabinetu B. Václavka Knihovna Estetického ústavu, založeného původně prof. Bohumilem Markalousem-Johnem. Bylo pro mne ctí, že jsem mohla pečovat o tak vzácné tisky, jež se v Knihovně Estetického ústavu tehdy nacházely. Tím smutnější byla skutečnost, že s nástupem kalendářního roku 1990 došlo ke zrušení Kabinetu B. Václavka a bohatý knižní fond Knihovny Estetického ústavu - dar Bohumila Markalouse-Johna - dar Filozofické fakultě UP - jsem byla nucena připravit k přestěhování do Ústřední knihovny UP.
Od vzniku konferencí VO, tj. od roku 1960 až do roku 1987, bylo vydáno zásluhou editorů R. Smetany, J. Š. Kvapila a po jejich smrti již jen J. Dvořáka jako výkonného redaktora 19 sborníků z uspořádaných konferencí Václavkova Olomouc.
Sborník z poslední konference, konané v roce 1987 - Kapitoly z dějin české literární historiografie - byl vydán v roce 1989. Uměnovědné dny Václavkova Olomouc byly po listopadu 1989 zrušeny a měly být zlikvidovány zcela.
Teprve v roce 1994 podařilo se Jaromíru Dvořákovi obnovit tradici konferencí VO.
Z konference Václavkova Olomouc, konané 23. října 1999 s názvem Od Mnichova po Kosovo a z konference 9. září 2000 s názvem Ideový odkaz TGM - Česká otázka v procesu globalizace, vyšly díky iniciativě Milana Havlíčka dva sborníky stejnojmenného názvu, vydané nakladatelstvím OREGO v Praze.
Lze si jen přát, aby odkazu B. Václavka a jeho spolubojovníků nebylo zapomenuto a aby nebylo zapomenuto ani těch, kteří věnovali jeho památce vydanými sborníky rádi a s úctou mnoho úsilí.
(Předneseno na letošní - 36. konferenci Václavkova Olomouc)
Autor: JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)