Musíme investovat do vzdělání, slyšíme dnes a denně. Jen tak najdeme na trhu práce místo, ba lepší nebo přímo skvělé místo. Úměrně k výši vzdělání, prý úměrně k výši investic. Doby, kdy platilo z Alšova Špalíčku, že blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová, jsou ty tam, i když pravda, bezpečnostní agentury bděle ochraňující majetek (pokud ovšem v nich nenašli ideální krytí velcí zloději) taky nejsou zadarmo. Zato statky duchovní slynou větší jistotou trvání, i když, přiznejme si to, dámy a pánové, taky myšlenky, nápady, koncepce, projekty, ba i tištěné a datem tisku opatřené elaboráty se kradou, plagují, seminárky a diplomky - a tím i předpoklady titulů - se kupují, až si o tom štěbetají modří i jiní ptáci. Naštěstí je tu ještě vzdělání, které se sice dá taky nějakou dobu, ale nikoli až příliš dlouho, úspěšně předstírat. Nejlépe je mít vzdělání aspoň v deseti oborech. Trh práce nikdy neprozradí, neboť, debil, neumí spolehlivě předpovědět, zda o vzdělání, které se nezvládne za rok, ještě bude po roce skutečně nějaký zájem.
Nicméně investujme do vzdělání!
Musíme investovat čím dál víc - a k tomu nás otcové posvátného trhu vedou - sami, éto vaše dělo, jak lišácky říkali hrobaři jedné etapy socialismu. I když na větší investování většinou nemáme, musíme investovat sami; protože ti, co na to mají, ti investují neskutečné sumy do opaku vzdělání, do všech možných komerčních kanálů s oblbujícím programem, do bulvárních periodik a do vulgarizace ostatního tisku. Jenže, jejich investice se rychle vyplácejí, ač si divoce konkurují. To ohlupování nám platí jen malou chvilku, než nás nalákají, abychom si koupili, co vypadá zajímavě, co ukojí naši zvědavost, naše voyeurství, naše sklony ke hříchu. Jen co si zvyknem to kupovat, poslouchat, sledovat, konzumovat a začneme to kupovat stále znova v marné naději, že se něco skutečně zajímavého a užitečného dovíme, už si své ohlupování, svou debilizaci platíme sami.
Do zblbnutí investujeme do zblbnutí.
A bude tak dlouho předlouho, děti, dokud si nevšimneme, že nemá smysl to kupovat, ať už jako noviny, časopisy nebo placené programy, protože princip je v tom, že nic z toho, nač jsme lákání, stejně nedostanem; že nejzajímavější je ta upoutávka; a že tedy stačí se jen podívat na obálky za sklem kiosků, pustit si jen bezplatné reklamní poutače, ale nedat se svést a nic, nic z toho nekoupit.
Až tohle dokážem, nejenže nebudem investovat do svého vlastního nevzdělání, ale ti, co na nás dosud vydělávají, mohou se jít se svými investicemi do obecného ohloupení národa vycpat. A bodnout.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |